Jaká byla první myšlenka? Dejme klukům do autíček postavičku, která má duši, aby si s ní mohli hrát jako holky s panenkami. Časem vznikla zjednodušená zkratkovitá figurka. Byli jsme zvědaví, jak se hračce vede dnes.

Igráčky v originálních krabičkách vlastní už jen sběratelé. V showroomu firmy Efko-karton jsme se potěšili sbírkou zapůjčenou jedním z nadšenců. Závodníka i kominíka tehdy kupoval pro synka i pro sebe za 12 až 18 Kč.

Vydali jsme se na Vysočinu za Igráčky, s nimiž si hraje třetí generace dětí. Představa plastových postaviček v nás vyvolávala nostalgii i zvědavost… Jeden ze dvou závodů firmy Efko-karton, která dnes Igráčky vyrábí, stojí skoro v polích na kraji Nového Veselí. Tady se figurky kompletují a špičkové stroje na ně rovnou chrlí obaly. V druhém závodě v Korouhvi vznikají plastové výlisky. Igráček měl loni 40. narozeniny, a tak nás zajímalo, jaké to bylo, když byl v plenkách. „První návrh na zjednodušenou lidskou plastovou figurku vznikl v tehdejší výrobně hraček Igra už na konci 60. let,“ říká ředitel společnosti Efkokarton Miroslav Kotík. „Autor myšlenky ale odešel po osmašedesátém do západního Německa a návrhy zůstaly zapomenuté.“ Podobnou vizi nakonec uskutečnili přátelé, shodou okolností oba mistři světa v závodech ultralehkých letounů – Ing. Jiří Kalina, vývojář v Igře, a německý designér Hans Beck, pozdější otec hraček Playmobil, který pracoval v německém hračkářském koncernu Geobra Brandstatter. Jiří Kalina vzpomíná, jak spolu už počátkem 60. let řešili miniaturní plastikovou figurku, která měla být původně jakýmsi robotem, jenž měl znázorňovat pracovní činnosti. Původním záměrem bylo vytvořit alternativu ke klasickému cínovému vojáčkovi, s kterým budou i menší děti dobře manipulovat. Konstrukční provedení mělo zajistit stabilitu figurky a ruka měla mít úchop pro příslušenství. S prvním návrhem figurky, který byl dost vzdálený konečné podobě Playmobilu a Igráčka, přišel Hans Beck. Figurku společně dále řešili asi šest let. Jiří Kalina díky svým schopnostem konstruktéra a strojního inženýra vymýšlel hlavně praktické, funkční stránky postavičky. Hans Beck se pokoušel prosadit návrh v Německu, ale protože se to nedařilo, zkusil to Jiří Kalina se souhlasem Hanse Becka v Igře, kde uspěl. Další vývoj ale uspíšila ropná krize. Geobra mezitím hledala výrobní program, který by nebyl náročný na tuny materiálu. Tomu odpovídala malá figurka s velkou přidanou hodnotou. Tak se podařilo v roce 1974 rozjet německou výrobu postaviček Playmobilu.

Igra neměla na projekt tolik peněz, trvalo tedy ještě dva roky, než se dostal na trh první československý Igráček v designu Marie Pavlíčkové-Krejchové, zkušené návrhářky panenek. I proto má na rozdíl od Playmobilu proporce dítěte. Prvním prototypem byl zedník a první ženskou verzí, kterou měla Igra mnohem dřív než Geobra, zdravotnice v sukni. Igra vyráběla Igráčky v Mnichovicích u Prahy a postupně uvedla na trh několik milionů fi gurek v 50 modelech. Některé, jako kovář nebo potápěč, jsou sběratelské unikáty. Adepty na ně jsou i dnešní Igráčci, hlavně z malých propagačních sérií na objednávku firem.

POSTAVIČKA CESTOVATELKY A ZDRAVOTNICE JE STARŠÍ, KAREL IV. POCHÁZÍ Z NOVÉ LIMITOVANÉ SÉRIE K 700. VÝROČÍ PANOVNÍKOVA NAROZENÍ.

PROMĚNY FIGURKY

Smutný příběh sešrotovaných forem jako u jiných československých hraček se tu naštěstí nekonal. Od roku 2010 vlastní ochrannou známku pro název Igráček společnost Efko-karton, která z majetku zkrachovalé Igry odkoupila také 150 starých vstřikovacích forem. Do podoby a funkčnosti figurky se moc nezasahovalo, ale došlo k vylepšením. Igráček může otáčet zápěstím, vyřešilo se rozpadávání figurky a odpadávání hlavy, která má sundavací vlasy a je stále otočná o 360 °. K potisku obličeje používají přesnou technologii – tampo print. A vzniklo i něco navíc, co rozvíjí dětskou hru i fantazii. „Řekli jsme si, že Igráček musí mít pěkné auto a že mu chybí prostředí, ve kterých si děti s postavičkou hrají,“ říká Miroslav Kotík. „Designér Miloš Hába navrhl formy na auta MultiGO a vznikly kulisy pro hry, jako policejní stanice nebo zdravotní středisko, které se skládají v kufřík.“ Výrobu Igráčků rozjížděli na starých vstřikovacích lisech, následně si pořídili nové plně elektrické. „V plastové výrobě je vše jednodušší,“ říká Miroslav Kotík. „Když máme dobrou formu, jsme schopni mít výrobu plně automatizovanou a téměř bez lidí. Naproti tomu kašírovací stroje na kartony vyžadují větší investice i početnější obsluhu.“ Celá kartonážní výroba se zabývá převážně tzv. zušlechťováním lepenek kašírováním tisků, a to plošným kašírováním, knihováním, potahováním krabiček a podobně. Tak se tu vyrábějí společenské hry i třeba leporela z deseti dílů. Díky novým strojům vznikají v závodě kromě krabiček na Igráčky krabice na hry (během směny jich zvládnou až desetitisíce), puzzle, karty, ale i obchodní displeje a stojany. „Výroba musí být operativní, a tak vedle automatů, u nichž se vyplatí velké série, máme spoustu ruční práce, protože šikovnosti našich pracovnic se často ani stroj nevyrovná,“ uzavírá Miroslav Kotík.

Rozhovor

MIROSLAV KOTÍK, majitel firmy Efko-karton, Nové Veselí

Kdo vymýšlí, jak budou Igráčci vypadat?

Vývojové oddělení. Je otevřené všem nápadům, ty ale musí odpovídat výrobním technologiím.

Bylo problematické obnovit staré formy? Jednoduché to nebylo. Neměli jsme k nim dokumentaci a ani jsme nevěděli, jestli jsou schopné vyrábět. Vyčistili jsme je a vyzkoušeli nulté série výlisků v jedné barvě. Řadu z forem jsme už využili a další určitě přijdou na řadu.

Na co konkrétně je používáte? Hlavně na doplňky. Třeba kalfas, hladítko a lžíci pro zedníka děláme z forem ze 70.let. Letos se chystáme vyrobit námořníka s lodičkou, tak jak ho znaly děti kdysi

NEJPOPULÁRNĚJŚÍ IGRÁČEK V celé historii postavičky to byl příslušník VB z roku 1978. Policista a také blonďatá policistka v modré uniformě vznikly loni. Dnes si děti vyhrají třeba s pošťáckým autem a pošťákem, s výpravčím a nádražím nebo s celou rodinou včetně tety a strýce.

FOTO: Veronika Raffajová