Mají vaše děti potíže s komunikací, bojí se projevit a trápí se, že se jim ostatní budou smát? To je běžná věc! Kniha, z níž přinášíme ukázky, vám může pomoci najít řešení, co s tím.

Jistě dobře znáte pocit bezmoci, kdy se vám nedaří svému dítěti vysvětlit, že není třeba se bát. Mnoho času trávíte odůvodňováním, přemlouváním, povzbuzováním, ale bez úspěchu. Cítíte se bezmocně, vnímáte, že i vaše dítě je vůči svým strachům bezmocné. Tento průvodce vychází z principů kognitivně-behaviorální terapie, která se soustředí na několik způsobů a technik. Nejprve se dítě učí o emocích, dále si vytváří nové náhledy na situace, do kterých se dostává, a následně si samo hledá důkazy pro a proti. V průvodci všechny tyto informace a techniky najdete a k tomu ještě řadu dalších způsobů, jak můžete svému dítěti pomoci.

CO JE TO ÚZKOST

Každý člověk občas prožívá úzkost. Úzkost může být dokonce i prospěšná! Stejně jako strašák – někdo se ho bojí, pro někoho je užitečný. A tak to funguje i s úzkostí. Může nám pomoci při přípravě na nějaké reálné nebezpečí, jako když jsme na silnici a slyšíme prudce zabrzdit auto, uskočíme na chodník. Když nás čeká důležitá zkouška nebo test, úzkost nás přiměje, abychom si sami vyhradili čas pro učení a snažili se něco k danému tématu připravit. Když prožíváme úzkost, spustí se u nás reakce: boj, nebo únik. Je to odpověď našeho těla na situaci, kterou prožíváme.

Úzkost může přijít, když máme přednést před třídou referát. Musíme na to neustále myslet, bolí nás břicho nebo hlava, je nám nevolno. Nakonec je pro nás těžké dojít přes tyto nepříjemné pocity do školy. Zůstaneme doma – tedy použijeme reakci úniku. Referátu se vyhneme, a proto se nám na chvíli uleví. Jenomže při další podobné situaci se nepříjemné pocity vracejí a jsou často i silnější a zbavit se jich trvá i o něco déle.

Bohužel takto funguje úzkost. Vyhýbáním se situacím, kterých se obáváme, úzkosti jenom přiživujeme, rostou, stávají se silnějšími a obtěžují nás stále dokola. Úzkost se stává problémem ve chvíli, kdy nás začíná obtěžovat příliš často a dlouho, nebo v situacích, které ostatní děti zvládají bez větších obtíží. Může to být cokoli. Dobrá zpráva je, že i když se během úzkosti necítíme dobře, nemůže trvat věčně! Je dočasná a nakonec se vždy její intenzita sníží!

Hned po porodu se rozhodne, jestli bude člověk bojácný více či méně. Neseme si to prostě s sebou na svět. To je asi první věc, která nás v životě ovlivňuje a která má za následek, jak to na tom světě dál zvládneme. Zpravidla to bývá tak, že někdo v našem okolí je také bojácnější, může to být maminka, tatínek, babička i strýc. Někteří z toho ale mohli časem „vyrůst“ nebo si prostě našli způsob, jak se se svými obavami vypořádat. Někdy o tom, že jsme bojácní, ani nevíme, ale najednou může stačit třeba jen to, že jsme viděli strašidelný film. K tomu, abychom měli více obav, může přispět i to,že si procházíme nějakým náročnějším obdobím, např. rozvod rodičů, nová škola, dlouhodobá nemoc apod. Takové situace jsou náročné i pro dospělé, natož pro malé děti, a tak je běžné, že se kvůli tomu u nás objeví více obav z různých situací, i když jsme řadu z nich doposud bez problémů zvládali.

POJĎME TO ZMĚNIT

Když nás sužují nepříjemné myšlenky, máme pocit, že je toho na nás moc a že je to všechno moc těžké. Nejčastěji se pak snažíme vyhnout situaci nebo činnosti, která v nás tyto negativní pocity vyvolává.

RADY MALÉMU ÚZKOSTLIVCI

Je třeba z toho začarovaného kruhu uniknout! Nejtěžší na tom je začít. Pokud máš pocit, že na to nemáš dostatek sil, popros rodiče, aby tě v tom podpořili. Řekni si o pomoc! Umění říct si o pomoc je velmi důležité, ale kupodivu je to pro řadu lidí těžké. Dokonce i mnoho dospělých to neumí. Napiš si nejprve, čeho chceš dosáhnout. Například: „Můj cíl je, že budu chodit samostatně na nákup.“ Menšími body k němu postupně dojdeš.

  • 1. Vyzkoušej si situaci u pokladny s maminkou. Zahrajte si na obchod.
  • 2. Jdi do obchodu s maminkou, společně nakupte a nech zaplatit ji. Jen pozoruj celý proces u pokladny.
  • 3. Jděte s maminkou do obchodu, společně nakupte. U pokladny zaplať ty, ale maminku měj u sebe, jako oporu.
  • 4. Zkus jít nakoupit sám.

Menší postupné kroky se lépe zvládají, přináší jistotu a větší šanci na úspěch. A až zvládneš svůj cíl, nezapomeň se odměnit! Zajeďte s rodiči třeba na výlet nebo zajděte do kina. S myšlenkami, které nás obtěžují, je to o to těžší v tom, že čím víc na ně nechceme myslet, tím víc na ně právě myslíme. Takhle drzé ony jsou. Další metoda, která na ně funguje, je vymezení času na starosti: Vymez si každý den asi 15 minut, kdy se budeš intenzivně věnovat svým obavám. Není vhodné si vyhradit tento čas před spaním. Vždy, když nastane tvůj čas na starosti, si s tebou jeden z rodičů sedne a bude naslouchat všem tvým obavám, které máš. Nebo si je můžeš v tento čas sepsat na papír, poté ho dáš rodičům přečíst a společně si o tom popovídáte. Kdykoliv tě během dne přepadnou nepříjemné myšlenky, mimo tvůj vymezený čas, nebudeš se jimi zabývat. Začni dělat něco, čím se zabavíš. Pokud to nefunguje a nepříjemné myšlenky tě stále velmi obtěžují a jsou silné, zavři oči, představ si, že v ruce držíš velký pytel, a kdykoliv se nějaká myšlenka objeví, ty ji do něj strčíš a rychle ho zavážeš. Co je v pytli, si můžeš připomenout zase jen ve svém vymezeném čase. Když si obludy během dne nebudeš všímat, bude hladová a po čase si řekne, že se raději přestěhuje někam jinam, a tebe prostě nechá být. Je to hodně náročné a musíš to zkoušet stále znovu a znovu. Obluda to nebude jen tak vzdávat. Ty se ale nedej a brzy se stane, že v čase na starosti si najednou nebudeš moci na všechny myšlenky, které tě v průběhu dne otravovaly, vzpomenout. A to je dobře!

Většinou všechny naše nepříjemné pocity vyvolává jedna silná, hodně nepříjemná myšlenka, která je někde úplně vespodu. Ta silná se vytváří daleko v dětství a v průběhu života, jak si procházíme různými situacemi, zesiluje. Zpravidla se týká toho, jak přemýšlíme o sobě – jací jsme, o tom, co děláme, o tom, jak vidíme naši budoucnost. A jak přijdeme na to, která ta naše myšlenka je nejpalčivější? K tomu se používá tzv. metoda padajícího šípu. Nejprve se zamysli, co tě nejčastěji napadá, když se necítíš dobře. Pak se zeptej: „A kdyby to byla pravda, co to o mně říká?“ A znovu si zapiš svou odpověď. Opakuj to tolikrát, dokud nedojdeš k tvrzení, které je často velmi krátké a zahrnuje všechny tvé negativní myšlenky. Tomuto tvrzení říkáme jádrové přesvědčení. Pokud se ti podaří najít své jádrové přesvědčení, pomůže ti konečně porozumět, proč tě v situacích, jichž se tolik obáváš, napadají stále dokola stejné nepříjemné myšlenky, kterých se nemůžeš zbavit, a proč se většinou chováš úplně stejně. Až na ni přijdeš, je jen malý krůček k tomu, abys měl vyhráno!

4 RADY PRO RODIČE

1RESPEKT

Respektujte pocity svého dítěte. Jsou to velmi silné a nepříjemné emoce, s kterými nedokáže bojovat. Nezlehčujte jeho situaci a nevysmívejte se jeho pocitům.

2KOMUNIKACE

Mluvte s dítětem o tom, že je běžné mít obavy. Vždy svému dítěti naslouchejte a ptejte se ho. Učíte ho tím zkoumat myšlenky, které mu pomůžou najít lepší náhled na věc.

3PODPORA

Podporujte veškeré snahy dítěte, i ty maličké. Najděte všechny oblasti, kde se mu daří, a podpořte je, aby mělo možnost zažívat co nejvíce pocitu ,,jsem dobrý“.

4POCHVALA

Chvalte! Chvalte! Chvalte! A říkejte a dávejte najevo, že ho milujete takové, jaké je. Nepoužívejte jen obecné sdělení. Vyjádřete co nejpřesněji, co se mu povedlo.