JAK SE BYDLÍ POD ZEMÍ?

Do korun stromů vidíme z okna, pod vodu se můžeme podívat jako potapěči, ale pod opravdovou zem nemáme kromě přírodovědných filmů šanci nahlédnout. Na rozdíl například od mravenců mají krtci ve svých chodbičkách jen jednu komůrku. V podzemí jim potrava někdy přímo padá na hlavu. Lidé si jejich chodbičky často pletou s těmi, které hloubí hraboši a hryzci.

Černý sameťáček s krátkou hustou srstí. Není tak rozkošný jako ten z pohádky od výtvarníka Zdeňka Milera, pěkně vystrojený třeba v modrých kalhotkách, ale hlavně s krásnýma velkýma očima. Když je hledáte u krtka obecného, skoro je nenajdete, protože jsou zakrnělé a navíc téměř překryté kůží. Není divu, k čemu by taky byly ve tmě obklopené tmavým podzemím. Hezky nastražená ouška nebo plachťáky mít krtci nemůžou, při hloubení nor by jim překážely. A tak jsou jejich zvukovody jen překryté malým kožním záhybem. Líbit se vám ale může docela roztomilý rypáčkovitý čenich a na předních nohách dlaně rozšířené v lopatky. Díky nim krtci fungují jako výkonný bagr. Mají je totiž správně natočené a umístěné po straně těla, aby se při práci mohli odrážet od stěn tunelu. Pět prstů zakončují dlouhé drápy, uzpůsobené pro dolování. A vedle palce mají ještě vychytávku, která jim dlaň rozšiřuje, říká se jí kost srpovitá.

KRTEČEK ZDEŇKA MILERA Všichni ho známe skoro od narození. S jeho malými pomocníky, v kalhotách, s lízátkem, autíčkem nebo třeba s paraplíčkem.

Krásný kožíšek na válcovitém těle se prodíráním hlínou opotřebovává, a tak krtek líná asi čtyřikrát do roka, aby měl kožich pořád jako nový. Ne na výstavu, ale jako pořádnou výstroj proti chladu a vlhku. Když je na povrchu země a v klidu, působí na první pohled jako neohrabanec, ale ve chvíli, kdy ho vyplašíte, dovede v mžiku zmizet z dohledu. Určitě jste ho někdy málem přejeli na kole, když jste se řítili polní cestou… aktivní je totiž v noci i ve dne. „Po povrchu se krtkové pohybují docela často,“ říká zoolog z Národního muzea v Praze Miloš Anděra. „Zvlášť počátkem léta se bohužel objevuje na silnicích mnoho přejetých krtků, většinou to bývají mladí jedinci, kteří hledají nová ,teritoria‘.“

Krtek obecný je u nás v Česku jediný druh krtka. Je to samotář, a tak ho zpravidla nezahlédnete v partě s ostatními černými kožíšky. Žádný tajnůstkář to není, vždycky se prozradí. Kam s přebytečnou hlínou, je jasná zpráva. A jaká půda se mu nejvíc líbí? „Krtkové obecně upřednostňují vlhké humózní půdy, nejčastěji na loukách a pastvinách podél potoků, říček i řek, naopak chybí v písčitých nebo silně jílovitých půdách, protože tam se nory obtížně hrabou,“ doplňuje zoolog. A to jsme často přesvědčení, že mají rádi jenom naši zahradu. Zřejmě máme ideální hlinitou nebo lehce jílovitou půdu, kde nory vydrží co nejdéle, i po několik krtčích generací.

Krtince jsou jen vrškem ledovce jejich pracovitosti. Kdybyste odhrnuli trávník, našli byste třeba jen kousek pod povrchem labyrint chodeb. Z největší hlavní vychází více postranních chodbiček, kterými krtek podrývá rostliny a poškozuje jim kořeny. Některé jdou více do hloubky, ale čím blíž jsou k zemskému povrchu, tím víc potravy v ní krtci najdou. Když v zimě půda promrzá, odsunou se hlouběji stejně jako jejich potrava. Říká se, že krtek dokáže denně vyhrabat až padesátimetrový tunel. Vydoluje trochu hlíny a pak ji zpětně vyhrabe na povrch nebo proráží tunel, hlínu valí před sebou a na konci ji vyhrabe, právě tam se
objeví kypré krtince.

KONEČNĚ VENKU Večer nic a ráno máte na zahradě pohromu. Raději vyvěste bílou vlajku. Boj s krtkem vysiluje a nikdy nekončí.

Pro odpočinek a výchovu mladých si staví větší kulovité komůrky v bezpečné půlmetrové hloubce. Jak říká Miloš Anděra, nory jsou pod povrchem obvykle v hloubce 5 až 30 centimetrů, maximálně 70 cm, jsou ale známé případy, že krtkové žijí v sutích, kde nory nehrabou. Vydolované tunely fungují jako pasti. Krtkům potom stačí běhat sem a tam v chodbičkách a sbírat hmyz, který je – k naší radosti! – často škodlivý. V období rozmnožování, což je od března, se samci pohybují chodbami dlouhými až 150 metrů. Naštěstí se ale nemusíte bát, že budou chodbičky v husté síti po celé vaší latifundii. Ty staré krtci udržují a opravují, mají dost instinktu na to, aby se nevysilovali stále novými stavebními díly.

KRTČATA Krtci se rozmnožují od března do června. Po 40 dnech rodí samice na suché trávě v hnízdní komůrce 2 až 9 mláďat. Ta po 5 týdnech opouštějí hnízdo, ale ještě nějaký čas se drží poblíž samice.

ALERGIE NA KRTINCE

S krtinami byste si rozhodně hlavu lámat neměli. Krtka můžete pasovat na malý vertikutátor, který vám na zahradě provzdušňuje zeminu a fárá ji na povrch. Hlínu z krtinců totiž můžete dobře využít. Je výborně zpracovaná, pěkně zkypřená a bez zárodků plevelů. Nerozhrnujte ji, nevyhazujte na kompost nebo za plot, ale seberte ji do kbelíku a můžete vyzkoušet, jak prospěje rostlinám v květináčích. Jestli jste si lámali hlavu nad tím, proč se krtkům líbí právě na vaší zahradě, tak nejspíš tam není kamenitá půda, kde se špatně hrabe, ale ani písčitá, kde by se jim tunely propadávaly. A určitě nemáte ani umělou závlahu, která dvakrát denně šumí a bublá, zvídavou kočku nebo pávy, kteří křičí tak odporně, že to krtci nemůžou poslouchat.

O tom, jak se krtka zbavit, kolují zaručené rady. Určitě jste už nějakou vyzkoušeli. „Krtek není zvláště chráněným druhem, vztahuje se na něho všeobecná ochrana proti svévolnému zabíjení, ničení biotopů a podobně. Pro zahrádkáře z toho vyplývá, že by správně neměli chytat krtky do pastí, které je usmrcují, ale živé, a pak je odnést někam dále od zahrady,“ radí Miloš Anděra. „Realita je samozřejmě jiná a každý si musí v sobě srovnat, zda je z jeho pohledu etické krtka zabíjet či nikoliv.“ Jestli vás po nocích děsí představa, že mláďata vašich letošních spolubydlících zůstanou doma a budete mít na zahradě malou krtčí armádu, můžete být v klidu. Podle Miloše Anděry se mláďata rozsídlují do širokého okolí až do okruhu několika set metrů, výjimečně dále, což ale naopak neznamená, že se k vám nedostanou ze sousední louky. Mohlo by vás uklidnit i to, že i když se krtek může dožít až pěti let, v přírodě nemá ideální podmínky, a tak to bývá ve skutečnosti o polovinu méně.

KRTKOVI SOUSEDÉ A HAVĚŤ JAKO DOBROTA

Zeptali jsme se, jestli se krtek rád stěhuje do podzemních obydlí jiných živočichů. „Spíše je to naopak,“ říká Miloš Anděra. „Systémy nor krtků využívá široké společenstvo jiných zvířat, nejrůznější hlodavci, lasičky a podobně, v zimě slouží jako zimoviště pro obojživelníky – zvláště ropuchy, plazy a jiné tvory.“ A jaký je krtkův jídelníček? Nejvíc mu šmakují půdní bezobratlí. Krtci denně spořádají až deset deka potravy. Významnou část tvoří žížaly, na jejichž slizké tělo se lidé často štítí sáhnout. Sliz, který vylučují opaskem, jim ale usnadňuje dýchání, pohyb po nerovném povrchu a zabraňuje vysychání kůže. Žížaly chutnají taky kosům a drozdům, kteří je šikovně loví v trávníku zpod povrchu země, ježkům nebo jezevcům. A jen taková krtčí denní dávka může představovat třicet žížal. Když krtek žížalu přetrhne tak šikovně, že jí zůstane vrchní část těla s opaskem, žížala doroste. Ale pokud se mu to podaří přesně v polovině, zahyne.

Žížaly žijí hlavně pod zemí, protože se nedovedou bránit účinkům ultrafialového záření, na povrch tak vylézají jen v době, když je deštivo a zamračeno. Možná si pamatujete, že jste je jako děti třeba v létě večer pozorovali, jak leží obrácenými konci přitisknuté k sobě. I ve škole vás zaujalo hlavně jejich rozmnožování. Žížaly jsou hermafroditi neboli obojetníci a navzájem se lákají pachovými signály. Slizem se spojují proto, aby si mohli vyměnit sperma. Každá žížala si na sobě část slizu odnese, a z něho pak vznikne slizový obal. Ten postupně klouže i s oplozenými vajíčky směrem k zadní části žížaly. Po odpadnutí z těla z něj vznikne slizové pouzdro. Takový kokon vydrží i v extrémně ošklivém počasí a i když obsahuje až dvacet vajíček, většinou se vylíhne jen jedna jediná žížala.

ŽÍŽALA Může měřit víc než 20cm. Pro krtka je zdrojem tuku a proteinů.

Krtci sice spořádají nejen velké množství žížal, ale i spoustu škodlivých hmyzích larev, například ponravy, což jsou larvy chroustů a chroustků, zlatohlávků a listokazů z čeledi vrubounovitých. V zemi žijí 3 až 4 roky a škodí, protože ožírají kořeny, kořínky, hlízy a bulvy. Takže i když se to nezdá, mít krtky na zahradě se může vyplatit.

A co má s krtkem společného krtonožka? Taky má husté chlupy, hrabe chodbičky v půdě, kde tráví hodně času a tak uniká naší pozornosti stejně jako on. Loví hmyz i okusuje kořeny rostlin. Na povrch vylézá v noci, na rozdíl od krtka dokonce létá a vytrvale cvrká, i když tišeji než cvrčci. Pod zemí si staví kulovité hnízdo, které má hladké pevné stěny. Larvy se v hnízdě dvakrát svléknou a teprve potom se rozlezou po okolí. Hluboko v zemi přezimují a až pak se přemění v dospělce.

Ve svrchních vrstvách půdy může krtek potkat taky mnohonožku nebo stonožku. Noh mají mnoho, ale druhy, které žijí u nás, určitě méně než sto. A jak je od sebe rozeznáte? Jednoduše podle tvaru těla. Stonožky ho mají shora zploštělé.

PONRAVA Šťavnatou pochoutkou jsou pro krtky masité larvy prohnuté do písmene C.

KRTONOŽKA Jméno dostala podle velkých předních noh.

STONOŽKA U nás dorůstají max 6 cm. Žijí pod kůrou, kamením nebo v listí.

MNOHONOŽKA Rejdí v půdě nebo pod listím.