Jestli se o sobě chcete dozvědět skutečnou pravdu, neptejte se přítele, ale koně. Kůň je čistá duše bez předsudků, reaguje okamžitě a přímočaře. Vyzkoušeli jsme si to!


Na ukázkový workshop horsemanshipu, neboli umění porozumět si přes napojení na koně, nás pozvala Kateřina Kufová, s níž jsme před časem procvičovali soustředění mozku na takové jedné obyčejné kuličce, která se buď pohnula, nebo ne. K workshopům postaveným na zpětné vazbě od koňské osobnosti se dostala díky manželovi a synovi, kteří se profesionálně věnují pětiboji: „Pětibojaři při závodech koně losují a mají jen opravdu krátký čas na to, aby se se zvířetem, které má být jejich rovnocenným partnerem při závodech, opravdu sžili. To, že můj syn Honza při olympiádě v Riu z koně dvakrát spadl, není úplně ideální ukázka zvládnutého horsemanshipu, ale dnes už se tomu doma všichni smějeme. Honza se vlastně začal smát už tam, když ho kůň shodil podruhé. Pochopil, že to asi lepší nebude,“ vypráví Kateřina, hrdá matka mladého olympionika Jana Kufa. Její rovnocennou partnerkou je při kurzech Lenka Vrabcová, zkušená profesionální chovatelka zvířat, která žije s rodinou v maringotce uprostřed divočiny a kromě koní chová i ovce, kozy, muflony, slepice, kočky i psy.

Přirozená komunikace s koněm je její celoživotní program: „V Česku byl ještě donedávna koňský výcvik klasika: dril a bič. Postupně ale i k nám pronikají trendy, které využívají pochopení koňské psychiky. Ráda se zúčastňuji různých seminářů a baví mě objevovat stále nové metody,“ popisuje, zatímco se na nás směje z hřbetu našeho cvičného valacha, na němž se po jízdárně projíždí bez sedla, aniž by on s tím předem počítal. Možná to bylo v jeho životě poprvé, ale my jsme ji vyhecovali a Lenka to ráda zkusila, i pro potvrzení, že s koněm se prostě lze vždycky domluvit. „Na kurzu mezidruhové komunikace jsme měli přenést svoje vnitřní nastavení na zvíře. Já jsem si vybrala krůtu, a protože jsem byla vyčerpaná, podařilo se mi jí uspat,“ vzpomíná.

RNDr. KATEŘINA KUFOVÁ

Jako koučka se věnuje kurzům osobního rozvoje a díky svým kurzům World of Brain a Horsemanship toho ví hodně jak o lidském mozku, tak o koních.

PROČ ZROVNA KŮŇ?

Kůň má svoje priority velmi jednoduše nastavené: Nažrat se, rozmnožit se a přežít. „Člověka vnímá jako svého přirozeného predátora a podle našeho chování se rozhodne, jestli je pro něj výhodné se s námi spojit, a tak zvýšit svou naději na přežití. V koňském stádu platí jasná hierarchie – alfa klisna, nejzkušenější a nejdominantnější, vede stádo za potravou i za vodou. Když stádo odpočívá, alfa klisna leží uprostřed, kolem ní jsou bety, okolo nich gamy… Na kraji leží postradatelné kusy. Stádo je živý ekosystém, který se snaží přežít. Hřebec chrání stádo a plodí potomky,“ shrnuje Lenka.

„Jde o to, že ve stádě je podobná hierarchie jako ve fi rmě. Vede alfa klisna (generální ředitelka), ale jsou tam i tzv. B-1, B-2 atd. Koně se ve stádě snaží dostat o stupeň výš, takže se navzájem testují – a stejný způsobem testují i nás. Proto jsou kurzy tak výborné pro manažery – ukážou lidem, které schopnosti přirozeného vedení mají a v jaké míře. A zároveň se mohou naučit, jak změnit to, co nefunguje. Kůň vždy reaguje tady a teď a dává účastníkům okamžitou zpětnou vazbu – lidé vidí, jestli v sobě něco změnili správně. Kůň reaguje hlavně na naše vnitřní nastavení – jak jsme soustředěni, jak dokážeme stupňovat svoje požadavky, nakolik máme v rovnováze respekt a důvěru a mnohé další.“ Kdyby to bylo tak jednoduché, všichni koně by určitě poslouchali jako hodinky, napadá nás. „Tak žádný člověk není dokonalý, což je jeden zásadní aspekt, a druhý je ten, že ani žádný kůň není stejný jako druhý. Takže pořád zůstává spousta proměnných a stále je co se učit. My koňáci třeba máme takové jedno pořekadlo: ‚Hřebce poprosíš, valachovi řekneš, u kobyly doufáš,“ lapidárně shrnuje rozdíly v komunikaci Lenka.

OSOBNOST KONĚ Pokud se má kůň rozhodnout, že mu jako jeho přirozený predátor stojíte za to, aby se s vámi spojil, musíte ho přesvědčit jistotou svého chování. Za partnera považuje jen silnou a důslednou osobnost, která ovšem rozumí jeho duši. Protože i on je osobnost.

PRO KOHO JE KURZ UŽITEČNÝ

Na místě jsme se přesvědčili, že pokus o napojení na koně byl zajímavý pro každého z nás – všichni v životě přece řešíme hierarchii ve vztazích, jak v zaměstnání, tak v rodině. Na horsemanshipu je úžasné, že k němu nepotřebujete vůbec nic umět. Ani jezdit na koni – všechno se totiž odehrává s nohama pevně na zemi, s koněm jen tak trochu tančíte kolem sebe. Zkušení manažeři, kteří už určitě prošli řadou školení, ocení nový impulz pro další rozvoj a vzdělávání i pro zaměstnance, a navíc si mohou ověřit, jestli ve své rozhodnosti a důslednosti léty nepolevili.

Velmi se osvědčily kurzy horsemanshipu pro ženy, se zaměřením na sebepoznání a komunikaci. Téměř na každém kurzu od účastníků zaznívá, že vidí mnoho paralel i k výchově dětí, ke komunikaci mezi partnery. „Kůň jako odraz vaší osobnosti vám pomůže lépe pochopit, jak vás vnímají ostatní, a naučí vás, jak změnit to, co nefunguje. Pochopíte, že ve vztahu ke koni – a k lidem kolem sebe stejně tak – nemá smysl hrát hry, naučíte se jednat autenticky, opravdově. Někdo nastoupí, je absolutně soustředěný na svoje přání, napere to tam, ale neřeší mírné stupňování požadavků, jde rovnou na věc a nefunguje to. Koni je třeba dát pokyn, a když ho splní, povolit, pohladit, odejmout tlak, ocenit ho – a pak znovu pokračovat v dalším požadavku. Kdo to umí ve firmě, je skvělý manažer,“ konstatuje Kateřina.

„S sebou domů si tak vždycky odnesete motivující zkušenosti, které můžete okamžitě a také dlouhodobě využít jak v rodinném, tak profesionálním životě. Je jen na vás, jak s nimi budete dál pracovat, a samozřejmě také máte možnost se kdykoliv znovu vrátit a ověřit si, kam jste se díky své snaze posunuli. Kůň to tady bez předsudků, perfektně a objektivně zobrazí,“ říká.

KŮŇ ŽIJE NA PRINCIPU NAŽRAT SE, ROZMNOŽIT SE A PŘEŽÍT. MY JSME PREDÁTOŘI, S NIMIŽ MÁ SMYSL SE PRO PŘEŽITÍ SPOJIT.

CO JSME SE DOZVĚDĚLI MY

Ukázkového kurzu se z našeho týmu postupně účastnilo pět lidí: bývalý výkonný ředitel Petr, obrazová redaktorka Saša, já-šéfredaktorka, art directorka Madlenka a produkční Honza. Nikdo z nás aktivně nejezdí ani nejezdil na koni, někteří si s ním poprvé v životě hleděli z očí do očí. Zatímco Petr neměl problém a kůň se pod jeho pohledem točil nebo couval jak na dálkové ovládání, mně se velmi rychle zobrazila nejistota mého přesvědčení: pokud kůň neodkloní hlavu po mém intenzivním pohledu na citlivý bod jeho krku, měla jsem ho k odklonu motivovat dotykem do tohoto místa. Nestalo se nic, protože jsem se dotkla a couvla, dotkla a couvla… Jak čitelné z pohledu koně!

Po půl hodině jsme byli všichni unavení a napadlo nás, že kůň už přece ani nemůže pokyny tolika lidí vnímat. Z nejistoty nás snadno vyvedla Lenka: „Kůň je v pohodě, když k němu přistoupí někdo čitelný, kdo ví, co chce, jasný vůdce. I my si přece vybíráme šéfy, kterým důvěřujeme, že nás dobře povedou. No a odměna pro něj pak je, když mu dáte na chvíli pokoj.“ No, je to odměna i pro nás. Napojení na koně proběhlo dokonale! Teprve v tu chvíli jsme si uvědomili, jak intenzivní zážitek je asi dvoudenní kurz, který večer pokračuje probíráním vzájemných zkušeností a poznatků a druhý den utvrzováním nebo posunem vlastních kvalit. „Tím, že máme vždy maximálně 5–7 účastníků, vznikají tu opravdu silné individuální zážitky. Kamenný dvůr nám navíc poskytuje skvělý catering, možnost relaxace v sauně nebo ve fitku, večer máme připravený kulturní program, takže si od práce všichni skvěle oddychneme,“ popisuje Kateřina a my už jí rozumíme.

CO SI MYSLÍ? „Nevíš, jestli chceš, abych couvl, nebo ne? Tak tebe poslouchat nebudu.“