Zahrada v klidné vesničce Chrástov na Vysočině má všechno, na co si vzpomenete. Pro Bohumila
a Jaroslavu Fexovy je srdeční záležitostí. S úctou k předkům ji vypiplali v půvabnou přírodní krásku.
Bohumilovi předci přišli do Chrástova už v první polovině 18. století. Osud tomu snad chtěl, aby Bohouš
s manželkou zakotvili na rodinném sídle nastálo. Kdysi se jeho maminka a později i on starali o strýce, kterému bývalý selský statek patřil, a strejda mu ho pak odkázal. Když začal Bohumil stavení skoro před dvaceti lety s manželkou renovovat, občas si pomysleli, že je to danajský dar. Teď tady jsou ale ze srdce rádi. Statek byl v dezolátním stavu, jezeďáci tu měli prasata a pak se sem jezdilo jen občas na víkend. Postupně to tady ale od roku 2002 rekonstruovali a taky obnovili a doplnili zahradu. „Kdyby neměl manžel šikovné ruce, nešlo by to,“ říká Jaroslava, tvůrkyně krásné zahrady, která se nám omlouvá, že ji nemá načančanou.
KOSATCE
Vodní rostliny rostou na březích rybníka doslova jako z vody. Kosatce se rozpínají tak, že je Bohumil na jaře řeže ze břehu křovinořezem. V přírodních zahradách se doporučuje uklízet s rozvahou. Na suché stvoly přijde čas v únoru a březnu, tím se starost o rostlinnou hmotu rozdělí.
Jaroslava má nejradši trvalky, které se v zahradě množí a přirozeně jí prostupují. Je to tahle srdcovka nádherná nebo třeba vytrvalý hrachor.
CESTA K ZAHRADĚ
Jaroslava pracovala v knihovně s dětmi, takže v důchodu uvítala okolní klid a líbilo se jí, že si to tu
s manželem tvořili všechno sami. „Nemůžu být bez práce,“ říká. A na pěti a půl tisících metrech čtverečních to je vidět. Obdivujeme květinové louky s trvalkami, růžemi, ale i malé loučky, kde kvetou kopretiny, kohoutky, zvonečky. Suché zídky zabydlela mateřídouška a šalvěj, v divokých koutcích objevíte černý bez, šípkovou růži, loniceru, břečťan, loubinec i kopřivy. „Není to tak, že plejeme denně,“ říká Jaroslava. „Když všechno trošku přeroste, pak na to vlítneme. Tím, že máme králíky, zkrmíme zelené. Protrhávám jim kozí nohu – je zdravá pro lidi, ale určitě i pro ně,“ směje se. „Hnůj od králíků jde do pole, stejně jako tráva a listí, díky mulčování máme kyprou půdu a na brambory nejde mandelinka. Pěstujeme mrkev, petržel, cibuli, česnek, kedlubny,“ vyjmenovává zeleninu. Je to asi přirozené, že spousta věcí jde
k Fexovým tak nějak sama.
SKRYTÁ KRÁSA
Protože je na Vysočině drsnější klima, lekníny zatím ještě nerozkvetly, i když jsou někde vidět poupátka. Starost s nimi není, ryby je hnojí a nic víc nepotřebují. Občas se pod vodou něco mihne – manželé tu mají amury, candáty, karasy… kapříci a líni se tu už vytřeli.
Dřívější komoru manželé zařídili pro návštěvy. Tlusté kamenné stěny napovídají, že tu možná bývala ledovna.
BYDLENÍ PRO HOSTY
Ve statku se nic nedochovalo a tak manželé svorně říkají, ještě že jsou nedaleko Martinice a pan Kuře. Mají od něj nejen sochy na zahradě, ale i tento křišťálový lustr. Nábytek je od známého po babičce.
STATEK V PLNÉ PARÁDĚ
Díky Bohumilovi a ochotným kamarádům řemeslníkům se ho podařilo zrekonstruovat.
MOCHNA
Nízké trnité keříky zbarvují letní zahradu dočervena.
KEŘE
Různým druhům se tady náramně daří a samy se rozrůstají do výšky i do šířky.
KOLO OD VOZU
Jaroslava má ráda, když spolu žijí staré předměty
a rostliny v milé venkovské symbióze.
Sousedka Jitka třeba Jaroslavě řekla, že se hlásí do projektu Přírodní zahrada a že by mohla poslat hodnotitele i k nim. „Máme to tu přírodní, všechno nám bují,“ proč ne,“ řekla si Jarka. Nakonec se stali jednou ze dvou prvních soukromých ukázkových přírodních zahrad na Vysočině. „Jsme pyšní, že nám všechno roste bez chemie a pesticidů. Je to práce, ale i nekonečná zábava,“ shrnuje.
BARVY
V zahradě najdete nejrůznější kombinace včetně těch střízlivějších – fialový plamének hezky doplňuje bílý rožec a malá rozkvetlá louka.
PASTVA PRO OČI
Zahrada nabízí spoustu různých stanovišť – sucho, vlhko, slunce, stín. Kyselá půda prospívá rododendronům.
Vylovené ryby putují do haltýře. V čerstvé, krásně čisté vodě vydrží do chvíle, než na ně manželé dostanou chuť.
HALTÝŘ
Ve stoleté chaloupce je pramen. „Dřív se dávalo do vody chladit třeba mléko po dojení. My kravku nemáme, a tak si ve vodě chladí Bohouš pivo pro sebe i kamarády,“ říká Jarka. „Na Vánoce tam plavou kapři, teď jeden karas,“ doplňuje Bohumil.
„Strejda a maminka nad námi drží ochrannou ruku, milovali to tu. Kéž by nám bylo přidáno na budování ještě alespoň padesát let…,“ říkají manželé s nadsázkou.
ZE DVORA
Na vyhřívaném zápraží pěstuje Jaroslava kromě jiného i rajčata. Tady na dvoře mají manželé mokrou louku
s pomněnkami, kohoutky – se vším, co jim sem příroda posílá.
VODA DĚLÁ ATMOSFÉRU
Oba rybníky – malý, schovaný uprostřed zahrady mezi stromy, a velký, hned za statkem – tu zbyly po předcích. Velký, u kterého Bohouš vyrůstal s udicí, museli vyčistit bagrem. „Má dva prameny, jeden v haltýři a ten druhý támhle v té studánce u rybníka, “ ukazuje Bohumil. Jaroslava vzpomíná, jak sem kdysi dala jednoho ďáblíka bahenního a teď pomalu neví, co s ním. Ptáme se na ryby. V rybníku vydrží třeba pět let. Když chtějí manželé relax, chytají je i s vnučkami na udici, podařilo se jim ulovit i žábu. Na jaře tu mají okolo šedesáti skokanů zelených. Skvělé je, že oba dokážou odpočívat. „Ležíme třeba u rybníka v sítích a manžel říká: ,Vždyť je nám tady dobře, kam bychom jezdili,‘“ vypráví Jaroslava. „Dřív jsme taky cestovali, byli jsme se podívat třeba v Monetově zahradě ve Francii, proto tomu tady říkám moje malé Giverny,“ směje se. „Když upeču houstičky a kváskový chleba, opravdu nikam nemusíme. Navíc předci tu nechali energii, cítíme to. Ví se třeba, že chalupu vlastnil s Bohoušovým předkem, rychtářem Hložkem, kníže Karel Hohenzollernský, který tady měl v 19. století panství.“ A pomyšlení, že se tu v okolí dolovalo stříbro a že tady po válce objevili Bohumilovi předci džbánek s pražskými groši, sem ještě vnáší punc tajemství.
MACEŠKY
Jaroslava je pěstuje v květináčích. Když mají dobrou půdu plnou živin, vydrží být chvíli i v suchu.
DENIVKY
Další z trvalek, které se samy hezky šíří po zahradě. Jejich okvětní lístky jsou navíc výborné do salátů, stejně jako sedmikrásky nebo kozí noha. Tady stačí projít se po zahradě, a máte různých přísad plnou mísu.
KVĚTINÁČE
Kytky pěstuje Jarka taky v umyvadle nebo nočníku na starých kamnech, prostě všude, kde jim to prospívá
a vypadá to, jak se patří k světu.
DEVATERNÍK
Daří se mu na skalce.
DEKORACE
Zdobit okolí domu Jarku baví. Jen kdyby měla víc času.
SOCHY A SKŘÍTCI
„Hrajeme si se sochami,“ říká Jaroslava. „Máme tady vodního krále, Malou mořskou vílu nebo Rusalku, Mařenku a Jeníčka, Karkulku, prostě pohádkové postavy pro vnučky.“
UŽITKOVÁ ČÁST
V zadní části zahrady pěstují manželé brambory a zeleninu. Jsou tu taky ovocné stromy a keře, jako rybízy, angrešty, maliny, ostružiny, borůvky, muchovník, arónie, zimolez kamčatský i záhony jahod. Vpravo mají vnučky domek s ložničkou v patře. „Naši kamarádi mu kdysi říkali hotýlek na Vysočině,“ směje se Jaroslava.
MANŽELÉ FEXOVI
Jaroslava se věnuje zahradě, Bohumil je na vlastním statku obkladačem, zedníkem… vlastně mistrem všech řemesel.
Více info na: Jaroslava a Bohumil Fexovi, prirodnizahrada.eu
