Napadá vás na jaře, kdo vás to venku budí ze spaní nebo pěje tklivou podvečerní árii, když sedíte na lavičce v parku? Zorientujte se s námi. „Mláďata se učí zpívat od svých rodičů a začátky výuky spadají už do doby před vylíhnutím z vejce,“ říká ornitolog Lukáš Viktora.
Tentokrát jsme se zajímali o ptáky, kteří nám zpěvem zkrášlují rána, dny i večery. „Na jaře zpívají prakticky všichni ptáci, stálí i tažní,“ vysvětluje na úvod Lukáš Viktora z České společnosti ornitologické a naši domněnku, že jejich zpěv si užíváme hlavně v době jarního párování, komentuje tím, že to není tak jednoduché. Někteří ptáci totiž hnízdí dvakrát i třikrát ročně, a tak obhajují teritorium po celou hnízdní dobu. Ne všem samcům se podaří najít rychle samici, a tak zpívají i v době, kdy spárovaní samci plní své rodičovské povinnosti. A jak je to s intenzitou zpěvu? S poklesem testosteronu prý klesá, i když ptáci mohou zpívat celoročně. Výjimkou je podle ornitologa třeba střízlík, který překvapí hlasitým zpěvem i uprostřed zimy, stejně jako skorec vodní. A i když se donedávna myslelo, že zpívají pouze samci, dnes je jasné, že zpívá i dost samic, i když méně intenzivně. Obhajují si tak hnízdní okrsek, ale například i potravní teritorium, třeba i mimo hnízdní období.
Opravdoví mistři
Doporučujeme vám najít si „árie“ šikovných ptáčků zpěváčků na webu pořadu Českého rozhlasu Hlas pro tento den, kde najdete i zkušenosti našeho nejvýznamnějšího specialisty na nahrávání hlasů ptáků, již zesnulého ornitologa Pavla Pelze. Tak třeba zpěv kosa si užijete od brzkého jara až do léta. Pravidelně začíná zpívat v únoru, ale díky mírným zimám ho ojediněle můžete slyšet po celou zimu. Pravidelný zpěv celého sboru kosů je k poslechu nejlépe právě zjara, brzy ráno a navečer. Jednotliví kosové zpívají ovšem po celý den. A slyšet je zpívat můžete i v noci blízko pouličního osvětlení. Pro rozlišení zpěvu jednotlivých samečků je významný začátek strofy a naproti tomu i její konec, který je tišší a někdy jsou v něm slyšet imitace dalších ptačích hlasů, třeba sýkor nebo zvonka. Ale byly zjištěny i jiné imitované zvuky, například kvílení sirény. Mláďata začínají zpívat už od 19. dne života, postupně se učí zpěvu, lépe řečeno dialektu typickému pro místní populaci kosů. Zpěvné motivy zní mnohdy jako osobní znělka. Na jaře začíná kos zpívat ještě před rozedněním, ovšem nejpůsobivější je jeho zpěv při západu slunce. Zpívá vetšinou z vyvýšených míst, ve městech i v lesích.
Slavíci nejen z Madridu
Ještě vyhlášenějším zpěvákem je slavík obecný. Můžete ho slyšet od půli dubna až do července v níže položených místech Česka, hlavně v teplejších křovinatých okrajích lesů. Za teplých nocí při svitu měsíce uslyšíte slavíky třeba v okolí rybníku v Lednici na jižní Moravě, hojní jsou podél Labe, Ohře, Vltavy… V květnu na jarním tahu zpívají i na městských sídlištích, podél železničních koridorů a na dalších místech. Konkurenta v nočním zpěvu u nás dělá slavíkovi třeba rákosník zpěvný nebo skřivan lesní, který se u nás vyskytuje řídce, a to v suchých borových lesích. Dříve se slavíci odchytávali pro chov v klecích, některá místa byla na nejlepší zpěváky vyhlášená. Takoví virtuosové se vyskytují dodnes a o jejich umění hovoří i zmínka ornitologa Pavla Pelze o kolegu Kuksovi, který jezdil k Pohořelicím nahrávat slavíka, jemuž říkal Paganini.
Skřivan si musí na Hromnice vrznout, i kdyby měl zmrznout
Vraťme se k již zmíněnému zpěvákovi skřivanu lesnímu. Umí totiž dát do zpěvu lyričnost a melancholii, což prý slavík jako profík nedokáže. V noci vylétá do velkých výšek a proletuje dvě stě tři sta metrů tam a zase nazpátek a celou tu dobu prozpěvuje. Jeho zpěv nemá žádný pravidelný řád, je to neustálá improvizace, jedna sloka lepší než druhá. Na paty mu šlape skřivan polní, který vylétne odněkud z pole a zpívá už v nevelké výšce. A co taková pěnkava? Její pěvecké schopnosti dokazuje i to, že bývala oblíbeným klecovým ptákem. Ptáčníci dobře věděli, že mláďata se naučí nejlépe zpívat odposlechem starých, dobře zpívajících samců. Podle znění jadrné koncovky zpěvu pak rozlišovali tzv. rajčáky, a ty pak dělili na přesazovače, bavorského a českého rajčáka. Ve střední Evropě byl podle Pavla Pelze nejvíc ceněný český rajčák, protože jeho tlukot byl nejráznější a zněl plnými tóny. S takovými pěnkavami se pak dalo výnosně obchodovat. V literatuře se uvádí, že jeden německý sedlák dal za podle předpisu zpívajícího rajčáka dokonce krávu.
od červenky po černohlávka
S červenkou se u nás můžeme setkat kupodivu i v zimě. Její hlas popisuje ornitolog Pavel Pelz takto: „Červenku považuji za velmi dobrého zpěváka. Zaslechneme ji již časně zrána. Její zpěv je dlouhý a tichý a vždy mi připadalo, jako by zněl lítostivě. Na začátku zpívá tichým tlumeným úvodem s ostrými tóny. Chvíli trvá, než se rozezpívá, a pokračuje zvučnou perlivě trylkovou částí zakončenou flétnově znějícími hvizdy. V některých chvílích slyšíme zvonečkově znějící pasáže. Podle bohatosti přednesu nacházíme zpěváky různé kvality. Musíme je dobře znát, abychom posoudili, zda zpěv není ochuzen o některé motivy nebo nechybí-li závěrečné hvizdy. Červenka je posledním zpěvákem v temném lesním zákoutí. Vždy jsem měl dojem, že usínajícímu lesu zpívá ukolébavku.“ Nesmíme zapomenout ani na drozda zpěvného. Zpěv kosa a drozda však lidé často zaměňují, i když se podstatně odlišují. Zpěv drozda je hlasitý a plnozvučný, daleko slyšitelný. Sestává z důrazných pasáží hlaholivého charakteru.
Popěvky hvízdavých flétnových tónů bývají až čtyřslabičné. Nejnápadnějším a charakteristickým znakem zpěvu drozda je, že jednotlivé popěvky dvakrát i třikrát opakuje. Najdeme však jedince, kteří to dokážou až šestkrát. Opakování ho nejvíce odlišuje od zpěvu kosa. Zaposloucháme-li se, může se nám zdát, že dokážeme jeho popěvky vyjádřit lidskou řečí. V Krušných horách poslouchal Pavel Pelz drozda, který začínal každý den zpěv úsměvným zřetelným voláním „předsedo, předsedo, předsedo – djupí, djupí – filip, filip – bijho“. Výtečným zpěvákem je podle Pavla Pelze také pěnice černohlavá, známá jako černohlávek: „Vždy jsem měl dojem, že se musí soustředit na svůj přednes a vložit veškerou energii do závěrečného pěveckého výkonu. Mezi černohlávky nacházíme zpěváky různě nadané.“ Pro ty, kdo chtějí hlasy nahrávat, radil na chvíli se zaposlouchat a vybrat úspěšného koncertního mistra.
