Ťukání paliček zní jako pohádka…A paličkovaná krajka je pravá rukodělná poezie. Ukážeme vám, co představuje věnovat se tomuto prastarému řemeslu. S válcem, kterému se říkáherdule nebo baba,
s paličkami a přízí si vystačíte třeba v obýváku.
Chtěli byste se naučit paličkovat? Když propojíte chuť do práce a vrozenou zručnost stejně jako Radka Košařová, možná překvapíte sami sebe. Radka měla výhodu, že se svou maminkou Jiřinou Vyplelovou odmala drhala, šila, pletla, háčkovala, vyšívala… a taky ji pozorovala, jak vytváří krásné paličkované výrobky. Do předloňského roku ale kolem paličkování jen našlapovala. Stejně jako maminka vystudovala dílny, na rozdíl od ní ne v kombinaci s fyzikou, ale s matematikou. Učila jen rok, pak překládala a tlumočila, teď učí němčinu na gymnáziu a k paličkování si konečně našla cestu. „Paličkuji víceméně učebnicové vzory, často podle knížky Lenky Malátové. S ní brzy zvládnete krásné výrobky,“ uvádí nás Radka do tajů řemesla.
PŘIHÁČKOVÁNÍ Jednou nití uděláte očko a druhou jím nit protáhnete, tím připevníte tělíčko ke křídlu. Když pak krajku natužíte, což je často potřeba, a odšpendlíte ji, drží krásně rovná a v celku, včetně tykadel.
ŠPENDLÍKY Tak jak krajka vzniká, je třeba ji přišpendlovat. Do herdule se slámou to občas nejde,
ale povrch z pilin propíchnete vždycky.
OD HERDULE PO PODVINEK
Z historie známe případy, že například jeptišky nekonečným paličkováním a sledováním drobných vzorů osleply. Dnes to nehrozí, ale Radka zdůrazňuje, že k paličkování potřebuje světlo a taky dobré brýle. Ukazuje nám herduli, na níž krajka vzniká. Je to válec, který musí být uvnitř dokonale tvrdý, přesto ale na povrchu poddajný, aby šlo do něj zapichovat špendlíky, jimiž dílo postupně připevňuje. Na jednotlivé páry paliček pro pravou a levou ruku si musí předem ručně natočit přízi. Jak bude krajka vypadat, záleží na předtištěných vzorech. „Spoustu podvinků mám od mamky a další jsem si dokoupila,“ ukazuje Radka
v maminčině obýváku v Braškově nedaleko Kladna. „Zkušené krajkářky hned poznají, že třeba tyhle jsou od Ivy Proškové, naší první dámy paličkovaných krajek. Moje práce je opravdu jen ta řemeslná,“ říká skromně Radka. „Jeden podvinek jsem si ale vytvořila sama, je to můj milovaný mlýn v Chotči.“
Její čtyřiaosmdesátiletá maminka, která se naučila paličkovat na čtyřleté lidové konzervatoři, k tomu dodává: „Vytvořit si podvinek na jednodušší krajku není těžké, ale pokud paličkujete třeba plymo nebo kruhovou deku, je potřeba, aby se paličky někde vstřebaly a zase objevily. Až když zvládnete všechny vzory a jejich kombinace, možná budete schopná navrhnout podvinek,“ říká ze zkušenosti a přidává ještě příhodu Ivy Proškové. Jedna paní prý u ní paličkovala tři hodiny vzor zvaný rohy. Kazila ho, odšpendlovala
a zahazovala. Znovu a znovu. Skončilo to tak, že kousek vzoru dokonce i vzteky snědla. Ptáme se proto Radky, jaké vlastnosti jsou kromě šikovnosti k paličkování potřeba. „Měli byste být trpěliví, přesní a nesmíte se bát utahovat,“ radí.
RADKA KOŠAŘOVÁ Paličkovanou krajkou zdobí ubrusy i sebe. K náhrdelníku ale dodává: „Černý jsem paličkovala naposledy, na práci je vidět jen na denním světle.“
VZORNÍK Paní Jiřina ho má ještě z lidové univerzity, Radka zase používá knížku Ivy Proškové Ručně paličkovaná krajka. Existuje asi 35 základních vzorů, které se kombinují.
PALIČKY Jsou různě velké, klasická velikost je okolo 11 cm, existují ale i v poloviční délce a větší prodloužené. Vybrat si můžete bezpláštíkové nebo ty s pláštíkem jako na fotografii.
POLOHOVACÍ VYNÁLEZ
Když Radka paličkuje, nestíháme sledovat, jak paličky přehazuje, musí pro nás zpomalit. Pro názornost si ještě prohlížíme lehčí i těžší vzory – řetízky, přehazované plátýnko, hrachovinky, skládané pásky, vějířky, rohy – retičely, lístečky… „Někdo může zkazit šest kilometrů lístečků, než se je naučí,“ směje se paní Jiřina, která už před lety vyměnila paličkování za patchwork. Její zručnost potvrzuje i to, že je mistryní republiky
v lovu ryb udicí. „Dřív ženy paličkovaly husté krajky, takže je nemusely na herduli připevňovat špendlíky, jen tu a tam do nich zapíchly trn. Třeba taková páska na kroj musela být pevná a vydržet praní. Rozměrné umělecké krajky, jako dělá Radka, ale vyžadují trochu jinou techniku,“ vysvětluje. Obdivujeme je stejně jako jednoduchou krásu paliček. A to bývaly dřív ještě zdobené, vyřezávané i malované. Krajky Radka nejdřív vytvářela na herdulce od maminky. Je vyplněná senem a ještě pořád, po čtyřiceti letech, krásně voní. Nemá ale zcela rovný povrch. „Moje ambice byla, abych měla dílo krásně rovné. Pořídila jsem si proto korkovou herduli, která má vnější vrstvu z pilin,“ vysvětluje Radka. Když vytváří ubrusy s krajkovou aplikací, musí se postarat i o to, aby se pak při praní nesrazily, takže přízi i látku předpírá. A je třeba dodat, že ještě jako začátečnice obohatila tradiční řemeslo o praktickou vychytávku. „To ledajaká krajkářka nemá,“ směje se. „Protože jsme bigbítová rodina, manžel se synem mi připevnili herduli na polohovací stojan na buben. Když totiž zrovna nepaličkujete shora dolů a potřebujete občas zabočit, krajka se vám na pevném stojanu sune ke straně. To se mi díky podstavci na bicí už nestává.“
VŠECHNY CHYBY JSOU VIDĚT. PŘI PALIČKOVÁNÍ MUSÍTE BÝT V KLIDU, VZOR NEJDE USPĚCHAT.
JIŘINA VYPLELOVÁ Slaměnou herduli ovinutou dekami si kdysi sama vyrobila a vyřezala k ní stojánek.
PŘÍZE Stačí obyčejná perlovka, i různých barev, kterou koupíte v každé galanterii. Existují ale i efektní příze, jako je žinylka nebo melír.
MOTÝL Radka už je středně pokročilá, tuto krajku paličkovala 15 hodin.
POMALU, ODPOČINKOVĚ A S LÁSKOU
„Paličkování je pracné… spíš tedy pomalé,“ popisuje ještě své milované řemeslo Radka a její maminka
to komentuje: „Není kvalt. I proto práce tak uklidňuje, divili byste se!“ Radku mrzí, když lidi říkají, že dnešní ženy rukodělné práce nezajímají. „A ono to baví spoustu z nás, jen nejsme vidět,“ pousměje se. Sama příležitostně pořádá workshopy paličkování pro veřejnost, kam se jí hlásí i děti, což ji těší. Začínají řetízkem: pravé paličky přes levé a pak přehodit ty vnitřní – jako při pletení vánočky. A když přidáte další pár, děláte vánočku ze šesti. A pořád stejně. Jako když se učíte psát na klávesnici. Až se to naučíte, můžete už dělat ze šesti plátýnko a pak dál a dál… Práce vám začíná jít od ruky a vy se těšíte z krajek, jimiž můžete obdarovat přátele a známé, jak to často dělá i Radka Košařová.
SADA STROMŮ Jedny ze svých nejhezčích paličkovaných krajek má Radka jako obrázky pod sklem.
POLOHOVACÍ STOJAN NA BUBEN Takovou vychytávku má zatím jen Radka Košařová. „Je to vynález mého syna a muže. Když jako muzikanti viděli, jak si herduli složitě polohuji, napadlo je dát ji na stojan na bicí,“ vysvětluje.
Kontakt: kosarova@guitarparts.cz