Není nad pravou tkanou vlněnou deku. Za pohádkovým řemeslem jsme se vydali do Strmilova, do rodinné tkalcovny, ve které stále běhají člunky.
Utkáte z vlny deku
Strmilov s okolím patřil k pohraničnímu hvozdu, který v těchto místech dělil zemi českou od Moravy a dále na jihovýchod od Rakouska. Hranice procházela mezi Strmilovem a Kardašovou Řečicí,“ píše kronikář Vilém Martínek Strmilovský. Po třicetileté válce zbídačelou osadu získali Lichtensteinové, kteří zde v roce 1718 povolili cech tkalcovský (předtím patřili strmilovští tkalci k cechu jindřichohradeckému). V neúrodném podhůří se totiž dařilo pouze lnu a ovcím. Berní rula k roku 1654 uvádí ve Strmilově 9 tkalců a 3 soukeníky, k roku 1757 již 33 tkalců a 1 soukeníka. Jedinou dnes fungující tkalcovnu založil v roce 1870 František Kubák, jeho vnuk výrobu ještě rozšířil a založil ve městě muzeum tkalcovství. Kvalitní tkaniny si získaly věhlas v Rakousku, Turecku, na Krétě a Balkánu. Výroba fungovala za hospodářské krize i během komunistického režimu (jako dílna ÚLUV). V roce 1992 ji zrestituoval Zdeněk Kubák, který nás se svým synem Filipem výrobou provádí. Dnes tu tkají deky, plédy, závěsy nebo textil podle přání zákazníka. O tom, že by továrnu zavřel, neuvažoval, jeho rodina je s tkalcovstvím spjata po generace. On sám je Nositelem tradice lidových řemesel, což je ocenění udělované Ministerstvem kultury. Gobelínové rámy a ruční tkalcovské stavy i vyrábí a dodává je do chráněných dílen. Kromě toho se věnuje i repasování starých kousků.
ČLUNKY Vypadají jako loďky s nákladem příze. Zasunou se ze strany do stavu a podle zvoleného vzoru na papírových kartách vytvářejí vzor látky. Na stavu z roku 1936 lze najednou tkát až ze čtyř člunků, tj. ze čtyř různých barev. Díky aerodynamickému tvaru dobře proletí osnovou.
MYKÁNÍ VLNY Na válcích se vlákna surové vlny češou do vodorovného tvaru a do požadované tloušťky příze. Natřikrát složená vlna se přes dopravník obrátí a na válcích se z ní z druhé strany vyčešou chuchvalce, na konci vyjede tzv. prvopříze.
VZOR Vytváří se ručně. Stejně široké papírové kartičky s dírkami se navazují na 5 cm široké desce, sešijí se a ve volném pásu se vkládají do stavu. Takhle vznikne kostičkovaná deka. Všechny vzory se archivují.
Tkalcovství se za staletí téměř nezměnilo, jen dnes stačí v továrně čtyři lidé.
SKAČKA Dlouhý přístroj trochu připomíná klapky klavíru zevnitř. Smotává příze z jednotlivých špulek dohromady na požadovanou tloušťku. Lze tu smotat i různě barevné příze na melír.
VLNA Sčesaná vlna předpřipravená na melírovanou přízi pochází z českých, novozélandských a australských ovcí.
BAREVNÉ ŠPULKY Tkalci je nazývají křížové, protože příze se navíjí křížem — zleva doprava a zpět. Vlna se barví po vyprání před mykáním nebo poté.
CÍVKY Na každou se namotá jedna barva příze a nasadí se do člunku.
MELÍR Anežka Jůnová ská dvě příze v jednu a dociluje tak melírovaného efektu.
KARTY Udávají barevnost, jaký člunek s jakou kartou bude zanesený v osnově.
KARTY Z JACQUARDOVA STAVU Složité vzory na jemnější tkaniny vycházejí z atlasových vzorů, nejsložitějších, které lze utkat.
VZOROVÁNÍ Na papír se rozkreslí vzor, aby tkadlena viděla jeho výslednou podobu.
PŘÍZE Na soukačce se neustále převíjí příze z cívek na cívky. Existují dva způsoby návinu – křížový se odvíjí pomaleji, kónický rychleji. Záleží, na co přízi potřebujete.
PRUHOVANÁ DEKA Šířku, barvy a počet pruhů určují karty. Nejvíce lze tkát ze čtyř. V průběhu tkaní lze karty i jednotlivé barvy měnit.
OSNOVNÍ KŘÍŽ Křížení sudých a lichých nití slouží k přesnému navázání další osnovy.
Výroba deky trvá zhruba měsíc, čeká se vždy na zaplnění celé délky 100 m. Vybrat si můžete i vlastní vzor a barvy.
DEKY Po utkání jedné deky se nechá kus v osnově volný, z těchto nití se pak ručně smotávají třásně. Každá deka se poté ještě prohlíží a jakákoliv nerovnost či uzlík se vystřihne a všije se nová příze, aby byl výsledek vždy perfektní.
Není nad pravou tkanou vlněnou deku. Za pohádkovým řemeslem jsme se vydali do Strmilova, do rodinné tkalcovny, ve které stále běhají člunky.
Strmilov s okolím patřil k pohraničnímu hvozdu, který v těchto místech dělil zemi českou od Moravy a dále na jihovýchod od Rakouska. Hranice procházela mezi Strmilovem a Kardašovou Řečicí,“ píše kronikář Vilém Martínek Strmilovský. Po třicetileté válce zbídačelou osadu získali Lichtensteinové, kteří zde v roce 1718 povolili cech tkalcovský (předtím patřili strmilovští tkalci k cechu jindřichohradeckému). V neúrodném podhůří se totiž dařilo pouze lnu a ovcím. Berní rula k roku 1654 uvádí ve Strmilově 9 tkalců a 3 soukeníky, k roku 1757 již 33 tkalců a 1 soukeníka. Jedinou dnes fungující tkalcovnu založil v roce 1870 František Kubák, jeho vnuk výrobu ještě rozšířil a založil ve městě muzeum tkalcovství. Kvalitní tkaniny si získaly věhlas v Rakousku, Turecku, na Krétě a Balkánu. Výroba fungovala za hospodářské krize i během komunistického režimu (jako dílna ÚLUV). V roce 1992 ji zrestituoval Zdeněk Kubák, který nás se svým synem Filipem výrobou provádí. Dnes tu tkají deky, plédy, závěsy nebo textil podle přání zákazníka. O tom, že by továrnu zavřel, neuvažoval, jeho rodina je s tkalcovstvím spjata po generace. On sám je Nositelem tradice lidových řemesel, což je ocenění udělované Ministerstvem kultury. Gobelínové rámy a ruční tkalcovské stavy i vyrábí a dodává je do chráněných dílen. Kromě toho se věnuje i repasování starých kousků.
ČLUNKY Vypadají jako loďky s nákladem příze. Zasunou se ze strany do stavu a podle zvoleného vzoru na papírových kartách vytvářejí vzor látky. Na stavu z roku 1936 lze najednou tkát až ze čtyř člunků, tj. ze čtyř různých barev. Díky aerodynamickému tvaru dobře proletí osnovou.
MYKÁNÍ VLNY Na válcích se vlákna surové vlny češou do vodorovného tvaru a do požadované tloušťky příze. Natřikrát složená vlna se přes dopravník obrátí a na válcích se z ní z druhé strany vyčešou chuchvalce, na konci vyjede tzv. prvopříze.
VZOR Vytváří se ručně. Stejně široké papírové kartičky s dírkami se navazují na 5 cm široké desce, sešijí se a ve volném pásu se vkládají do stavu. Takhle vznikne kostičkovaná deka. Všechny vzory se archivují.
Tkalcovství se za staletí téměř nezměnilo, jen dnes stačí v továrně čtyři lidé.
SKAČKA Dlouhý přístroj trochu připomíná klapky klavíru zevnitř. Smotává příze z jednotlivých špulek dohromady na požadovanou tloušťku. Lze tu smotat i různě barevné příze na melír.
VLNA Sčesaná vlna předpřipravená na melírovanou přízi pochází z českých, novozélandských a australských ovcí.
BAREVNÉ ŠPULKY Tkalci je nazývají křížové, protože příze se navíjí křížem — zleva doprava a zpět. Vlna se barví po vyprání před mykáním nebo poté.
CÍVKY Na každou se namotá jedna barva příze a nasadí se do člunku.
MELÍR Anežka Jůnová ská dvě příze v jednu a dociluje tak melírovaného efektu.
KARTY Udávají barevnost, jaký člunek s jakou kartou bude zanesený v osnově.
KARTY Z JACQUARDOVA STAVU Složité vzory na jemnější tkaniny vycházejí z atlasových vzorů, nejsložitějších, které lze utkat.
VZOROVÁNÍ Na papír se rozkreslí vzor, aby tkadlena viděla jeho výslednou podobu.
PŘÍZE Na soukačce se neustále převíjí příze z cívek na cívky. Existují dva způsoby návinu – křížový se odvíjí pomaleji, kónický rychleji. Záleží, na co přízi potřebujete.
PRUHOVANÁ DEKA Šířku, barvy a počet pruhů určují karty. Nejvíce lze tkát ze čtyř. V průběhu tkaní lze karty i jednotlivé barvy měnit.
OSNOVNÍ KŘÍŽ Křížení sudých a lichých nití slouží k přesnému navázání další osnovy.
Výroba deky trvá zhruba měsíc, čeká se vždy na zaplnění celé délky 100 m. Vybrat si můžete i vlastní vzor a barvy.
DEKY Po utkání jedné deky se nechá kus v osnově volný, z těchto nití se pak ručně smotávají třásně. Každá deka se poté ještě prohlíží a jakákoliv nerovnost či uzlík se vystřihne a všije se nová příze, aby byl výsledek vždy perfektní.
