Regina Karabcová je architektka se specializací na rekonstrukce památkových objektů. Není tedy divu, že ze stavení, které původně sloužilo jako úřad, se nakonec stal víkendový domov a útočiště. Jako by se zde zastavil čas.
Už samotné uvítání v domě, který byl kdysi fořtovnou, předznamenalo ducha naší návštěvy. Když jsme Reginu Karabcovou viděli, jak nám na kole a za doprovodu věrné fenky Kimby přijíždí otevřít bránu, bylo zřejmé, že máme tu čest s velmi aktivní ženou.
S úctou k historii
Cestu k domu lemují stromy, keře a nekonečná zeleň, po které pobíhají ovce, divoká prasata, koně, slepice, kočky, kachny a dokonce i pávi. Směsice zvířectva je vyjádřením životního názoru Reginy na šťastný život v přírodě a doplňuje její příběh o budování venkovského obydlí. K tomu se s manželem dostali náhodou. „Vystudovala jsem architekturu na ČVUT a mám historické objekty pod kůží. Když jsem v roce 1985 končila fakultu, naskytla se s nám s mým mužem Markem možnost koupit v Praze Braníku starý klasicistní dům, který byl v dezolátním stavu. Byli jsme po škole, a tak jsme měli na opravu minimum finančních prostředků a vše dělali svépomocí. Po čtrnácti letech, kdy jsme dům už měli hotový, jsme si oddechli a řekli si, že do ničeho podobného se už pouštět nebudeme,“ vysvětluje architektka původní plán. Jenže jak to tak bývá, člověk míní, život mění.
V roce 1999 se Regině dostal do rukou časopis s nabídkou realit a s fotografií stavení, ve kterém právě sedíme. „Okamžitě jsem to tady chtěla vidět. Přitom jsme ale neměli potřebu pořizovat něco, abychom se dostali do přírody. Naši rodiče mají chaty a u domu v Praze máme zahradu, takže o zeleň okolo jsme neměli nouzi. Jenže staré budovy miluji a pro tuto jsem se nadchla okamžitě,“ popisuje majitelka příběh lásky na první pohled.
Zámek na dohled
Stav objektu byl ale žalostný, což ovšem nahrávalo nižší pořizovací ceně a manželé se jej rozhodli koupit. Získali tak dům, jehož historie se datuje až do počátku 18. století. Tedy do stejného období, kdy se budoval nedaleký barokní zámek Jemniště, který projektoval slavný český architekt František Maxmilián Kaňka. Ostatně i na fořtovně jsou patrné ozdobné prvky v duchu zámeckého rukopisu. Historická podoba budovy včetně interiérů a některého zařízení, nábytku a obrazů se naštěstí dochovala. „Předešlá majitelka tady v dobrém slova smyslu nedělala žádné zásahy, a tak byl objekt dochovaný ve svém historickém základu. V domě ovšem nebyla tekoucí voda ani elektřina, a proto jsme museli vzít rekonstrukci od podlahy. Udělali jsme novou střechu, fasády, rozvody i výkopy pod promáčenými stěnami. Některé stropní trámy zůstaly původní, ale většina se musela udělat znovu. Naštěstí v některých místnostech byly trámy zakryté a byly tudíž v dobrém stavu. Tam jsme mohli původní dřevěné trámy ponechat a podle jejich vzoru vyrobit nové do dalších prostor,“ seznamuje nás s výčtem prací majitelka Regina.
Celou renovaci řídila a vymýšlela sama. Marek si vzal na starosti projekty a realizaci veškerých technologií. „Mám v krvi respekt k duchu historických budov, snažila jsem se proto zachovat všechno původní a nové stavební úpravy citlivě zakomponovat. Ten dům je sám o sobě krásný, takže moc nových zásahů nepotřeboval. Největší inovace byla v rozčlenění prostoru. V přízemí byla například jedna veliká místnost, která sloužila jako hospodářské zázemí, kde byly propadlé podlahy. Opravili jsme je a celou místnost pojali nově. Rozdělili jsme ji příčkou a vznikla tak kuchyně a koupelna. Stejně tak jsme rozčlenili původně nepřístupnou půdu, ze které jsme udělali obytné podkroví se schodištěm,“ zasvěcuje nás dále architektka. Ale sehnat správné vybavení a nábytek přesně podle představ a ve vysoké řemeslné i materiálové kvalitě není jednoduché. Proto Regina vše léta nakupovala po různých bazarech. Anebo přímo sama navrhla, přičemž nejčastěji její návrhy realizovali řemeslníci, s nimiž profesně spolupracuje.
Vesnické souznění
Na venkově se Regina s Markem snaží být často, ale protože mají tři děti, podřizuje se harmonogram jim. Hlavně tomu nejmladšímu, který chodí do šesté třídy. Starší syn a nejstarší dcera jsou už dospělí, a i když mají vlastní zájmy, do fořtovny se pravidelně vrací jako domů. Navíc dcera následuje příkladu matky a také studuje architekturu. Společně s maminkou zároveň pracují na některých projektech návrhů interiérů. Postupem času se Karabcovým výrazně rozrostly pozemky okolo domu, které příležitostně dokupovali. Tedy kromě jediného případu. Součástí areálu je rybník a ten Regina dostala od majitelů panství a blízkého zámku jako odměnu za návrh interiéru jejich sídla. Bohužel v rybníce už žádné ryby nežily, aby se v něm rodina mohla alespoň koupat, museli jej nechat vypustit a vyčistit. „Když byl rybník po velkém úsilí hotový, místní obyvatelé nám donesli dvacet živých kapříků jako projev uznání. Velmi nás to překvapilo a potěšilo,“ zasvěcuje nás Regina do svého sžívání se s vesnicí ve Středočeském kraji.
Jděte na web: Ing. arch. Regina Karabcová, www.karabcova.cz