Přemýšlíte kam letos vyrazit na masopust? Přinášíme vám žhavé tipy na ty nejhezčí masopusty u nás!
Masopust v Roztokách
Kdy? 15. únor 2020, 12:00 – 23:00
Královna i smrt v reji
Opice v tom rozdováděném hemžení připraví robátko o rohlík, zatímco vám koník pustí na hlavu koblížek, na který si brousí zubiska tlupa lidojedů. Kdo se jednou ocitne ve víru masek v Roztokách, je navždy ztracen.
Procesí roztodivných bytostí v maskách královny, klibny, Bakchuse, půstu, smrtky, medvěda i všelijakých dalších zvířat a potvor buší na vrata domu v Roztokách u Prahy. Vesnická kutálka v čele s bubeníky a harmonikářem v masce kohouta při tom vyhrává jako o život. Maškary dívek s nehorázně rudými tvářemi, oděné do bizarních hábitů se vlní do rytmu a strhávají i přihlížející. „Masopust slavíme, vůbec se nehněváme pospolu, proč bysme se hněvali, když jsme se tak setkali pospolu…,“ ozývá se z pestře zbarvených úst maškar a maškaráků. Vrata se otevírají. Vychází mladá žena, v ruce má tác s jednohubkami a ve druhé talíř s koláčky. Za ní jde muž s lahví likéru a na tácu má štamprlata: „Tak u nás vítejte a něco na zub si dopřejte!,“ říká.
A vida, medvěd je po skleničce lačnější než medvědář. „Přišli jsme si zazpívat a zatancovat, protože kdo si s námi zatancuje, dobře se s námi napije a poveselí, tomu se celý příští rok dobře povede,“ deklamují maškary. A medvěd je zase v ráži, sápe se po paní hostitelce a pak s ní nemotorně tancuje. Nakonec zní z úst maškar píseň ‚Za ten len, za ten len, za ty konopičky,‘ přičemž všichni, hostitelé i hosté v maskách, najednou povyskočí. Podle toho, jak vysoko vyskočí, tak dobře se obyvatelům dotyčného domu povede.
KRUHOVÝ TANEC
Při setkání průvodů z Roztok, Únětic a Suchdola si všichni se všemi na Holém vrchu zatancují. Masky výrazně větších proporcí představují zleva: půst, Bakchuse, královnu na klibně a smrt. Maškara v červeném, která si odložila megafon, je zakladatelka masopustu Jitka Tichá.
Masopust ve slavči
růžičková koleda
Když přijedete na masopust do Slavče, zastaví vás závora, u ní oheň a vojáci. Masopustní celnice na kraji vsi je tradice z dob protektorátu, kdy začínaly Sudety kousek za vsí. Tady i v sousedním Záluží, Mohuřicích a Dobrkovské Lhotce slaví Doudlebskou růžičkovou koledu. Kořeny má na Doudlebsku u Českých Budějovic a že je růžičková, poznáte na první pohled. Koleda v tomto koutě naší vlasti by se měla jmenovat i kohoutí – náboženská symbolika přetrvává, a tak tu nosí rybníkáři na hlavě kohouta už od nepaměti. Kdo si přeje vysvětlení, dozví se, že kohout zakokrhal pokaždé, když Petr Ježíše zapřel. Bývalý dlouholetý místní kronikář Jan Tripes odhaduje, že takto se ve Slavči koleduje od počátku minulého století. I když tu píšou kroniky sto let, o masopustech před 2. světovou válkou v nich kupodivu není ani čárka. Jako každý rok začíná masopust v sedm hodin ráno v hasičské klubovně. Koledníci se strojí a našívají tříbarevné hantuchy, ty představují oděv Krista.
Velitelem sedmičlenné koledy je hejtman, za obecní právo je v ní rychtář, jako stráž u Kristova hrobu konšel a pak ještě 4 tancmajstři, ti budou i hlavními hrdiny večerního masopustního věnečku. Hlavní role se tu často dědí. Tradiční roli tu hrají dva typy koled – slaměná koleda složená ze zkušených koledníků ve výslužbě a pravá ‚pěkná’ koleda. Když ta ,pěkná‘ odchází na cestu po domech, vedou spolu obě koledy léty obměňovanou řeč, stejně tak s hospodským a sousedy. Holky a všichni ostatní se převlékají za maškary – za doktory, pojišťováky…, za to, co frčí v televizi. Koledu vede Masopust – Matka koledy a kde plácne cepem, dělají koledníci kolečko. Slavče mají sto padesát domů a než je obejdou, zabere to celý den. Někde napíchnou hejtmanovi na halapartnu uzené, jinde dostanou guláš, tam štamprli nebo vajíčka a taky nějaký ten bakšiš na večerní veselici v sále. Odpoledne na návsi pak slaměná koleda zkouší tu ,pěknou‘, co představuje v původní symbolice halapartna a rychtářské právo, říká se tomu braní na kolo. A po koledě dělají na návsi společné kolo pro poctivou obec a na usmířenou.
Masopust v hlinsku
Kdy? 1. únor 2020, 10:00 – 15:30
Masky pěkné i šeredné
Stejné maškary i podobné tváře povykovaly ve studnickém masopusním průvodu už před více než dvěma sty lety. Tradici děděnou z otců na syny můžete na vlastní kůži zažít i vy – ve skanzenu Veselý Kopec v Hlinsku, nebo přímo ve Studnici.
Masopustní průvod skanzenem Veselý Kopec v Hlinsku se vydává na cestu vždy v 10 hodin dopoledne a pak ještě jednou ve 13.00. Strávili jsme tu celý den, aby nám z té velkolepé podívané nic neuniklo. Mluvili jsme s kobylami, kominíky, židem i slaměným a obdivovali výdrž mladých tanečníků, laufra s ženou a čtyř turků, kteří mezi panáky neohroženě točili kapesníčkem na prstě a i na konci druhého průvodu ještě stáli na nohou.
VOSTATKY JAKO PAMÁTKA UNESCO
Na Hlinecku se poslední den masopustu nazývá vostatky, jeho průběh je malebný pro oko, zvučný pro ucho a silný pro duši. Potkávají se tu masky červené, pěkné, které hezky tancují a dobro konají, s černými, šerednými maškarami. Rasové, kominíci, slamění i židi, ti vás nenechají na pokoji a z každého setkání s nimi si odnesete přinejmenším šmouhu na tváři. Ta největší hodnota je v srdcích zúčastněných maškar. Přípravou průvodu žijí vlastně celý rok, je to součást jejich běžného života. V kusech oděvu, v pomůckách i v chování jednotlivých masek jsou zakódované vzpomínky na dědy, otce i strýčky…
Maska nemůže jen tak obyčejně chodit, musí se chovat adekvátně k své roli, skákat, hulákat, tančit, tropit žerty s diváky, být patřičně drzá a k tomu i zábavná. To je jedinečné know-how, předávané v rodinách po celé generace. Dokonce i příslušnost k červeným nebo černým maskám je důležitá! Také proto byl masopustní průvod na Hlinecku zapsaný v r. 2010 na seznam nehmotných památek světového kulturního dědictví UNESCO. Ve skanzenu Veselý kopec se v pořádání průvodu střídají dvě vesnice – naše fotografi e zachytily obyvatele Studnice, letošní vostatky budou pořádat sousedé z nedaleké Vortové.