Intarzie ze slámy je pro Lenku Volkovou srdeční záležitostí. Její vzory jsou jedinečné a nikdo jiný v Česku je takhle nesvede. Přebornicí je i na vzory z dužiny, která roste u vody.
LENKA VOLKOVÁ
Mistryně lidové české tvorby za slámové kraslice, středočeský městský kroj jí šila Olga Hovorková z AMMK.
MATERIÁL Část stébla mezi kolínkyy ječné nebo žitné slámy. Zásoba vydrží napořád.
MÁČENÍ Před použitím Lenka změkčí slámu ve sklenici vlažné vody.
HOBLINA Ze stébla vznikne tak, že ji přejede, „rozžehlí“ plochou nůžek. Někdo používá žehličku, ale sláma se tím ničí.
STŘÍHÁNÍ Hobliny rozstříhá chirurgickými nůžkami na proužky a některé z nich šikmo na malé kosočtverce a další tvary, na to má jiné osvědčené nůžky.
PŘÍPRAVA LEPENÍ Lenka si štětečkem potře ruku lepidlem a přejede přes něj proužkem slámy.
LEPENÍ Vajíčko rozdělí proužky slámy, pak zdobí plochy…
Jsem chemik analytik, to je nimravá práce se vzorky, se zdobením vajíček se to vlastně doplňuje,“ uvádí nás do zákulisí své záliby Lenka Volková nad svým kuchyňským stolem v Uhříněvsi kousek za Prahou, kde všechna tahle krása vzniká. Její cesta k ní začala na akci Asociace malířů a malířek kraslic České republiky, kam se přihlásila s voskovou batikou. „Přijela jsem tam s modrými vajíčky. Zkritizovali mi je, protože modrá na kraslice nepatří, ale mě to spíš povzbudilo naučit se nové techniky. Jak dělat slaměné kraslice, tam předváděla dnes už 94letá Anna Rusová. Motivovala mě, co všechno jde udělat, a kuráž mi pak dodal manžel,“ vzpomíná Lenka a přiznává, že začátky byly krušné, všechny postupy si musela sama léty vychytat. Od doby, co má malou dcerku, dělá složité vzory po nocích. Začátečníkům radí, aby dírky na vyfouknutí dělali kulatým pilníkem, pak se netřepí. Hromadu vajec barví jednou za rok práškovými barvami, na křepelčí vajíčka používá dvě vrstvy jiných barev. Se sháněním a přípravou materiálu – vajec, slámy
a jezerní sítiny – jí pomáhá rodina i kolegové z práce.
STŘÍHÁNÍ A ZDOBENÍ MÁ UŽ LENKA V MALÍČKU. JEDNO VAJÍČKO JÍ TRVÁ OSM HODIN. „VÍTE, KOLIK JE TO PRÁCE?“ SMĚJE SE NAD VLASTNÍ OTÁZKOU.
LEPENÍ Lenka lepí drobné motivy špendlíkem bez hlavičky nebo jinými udělátky. Lepidlem šetří, nesmí být vidět.
VLASTNÍ VZORY „Motivovala mě Anna Rusová, u ní jsem viděla, co jde ze slámy udělat. Jejími vzory vajíčko začínám a dodělám ho podle sebe,“ říká Lenka. „Křepelčí vajíčka trvají kratší dobu, ale jsou lehounká, takže občas vylítnou z ruky.“
SLÁMA JAKO ŠPERK
Lenka ji sbírá v létě. „Nesmí být vlhká. Než přijedou kombajny, jsou už na stéblech vidět barvy, oves je od bílé po růžovou – vybírám ho na květy –, ječmen od zlaté po zelenou. Aby vzor vypadal dobře, musíte umět slámu pravidelně stříhat, ale třeba paní Rusová ji řeže,“ vysvětluje Lenka. Vzory si vymýšlí, bývá to
o náladě… „Když k vajíčkům večer zasednu, dostanu se do zvláštního transu, manžel mi u toho občas recituje básně,“ směje se, „ale do maximální pohody se dostávám v noci.“ Vajíčka dřív zdobila na prkýnku, ale teď je dělá na destičkách, kterými ji zásobuje zkušený modelář letadýlek.
VZORY Jezerní sítinu sbírá Lenka i u potůčku v Uhříněvsi. Kombinuje ji se sametkou nebo látkou. „Důležité je samet podlepit ještě před stříháním, jinak z něj létají chloupky,“ radí. Když dělá jedno vajíčko, přemýšlí už o druhém. Techniku jezerní sítiny ji naučila paní Jiřina Nová.
JEZERNÍ SÍTINA NEBOLI DUŽINA
Je to tráva podobná pažitce, stejně se jmenuje i technika zdobení. Dužina se sbírá od září do listopadu, když je čerstvá – tak akorát tvrdá, jinak z ní duši, která vypadá jako špageta a je v té chvíli krásně bílá, nedostanete. Roste v mokřinách, tam, kde jsou rybníky. Sběr je náročný stejně jako zdobení. „Pokud už máte sítinu doma déle, je křehká, a kdybyste se postavili na hlavu, vajíčko s ní neozdobíte, trhá se,“ vysvětluje Lenka. Často ji musí napojovat. Jindy zdobí třeba i trojúhelníčky ze sítiny. Často dělá dvě vajíčka najednou, aby práci urychlila, než lepidlo zaschne. Barevné podlepení ze sametu používá hlavně na pštrosí vajíčka, přičemž textil může tvořit nejvýš 30 % plochy. Na to, aby si sítinu neupatlala lepidlem (dříve se používal škrob nebo mouka), má různá udělátka. Vajíčka zdobená jezerní sítinou jsou příjemná na omak, děti na ně rády sahají, ale chytá se na ně prach a nevydrží krásná navěky jako ta slaměná. „S malou Barborkou pořád někde něco sbíráme… Já mám Velikonoce skoro celý rok,“ přiznává Lenka, a to si najde ještě čas pořádat kurzy pro děti. Jen spotřeba vajec je obrovská, ale dělá to moc ráda.
PŘÍPRAVA NA ZDOBENÍ Bílá vajíčka (barevná skořápka by pod sítinou prosvítala), jezerní sítina, vlažná voda, stužky, lepidlo Herkules, nůžky, štětec, tužka se špendlíkem bez hlavičky
JEZERNÍ SÍTINA KLUBKATÁ Trsnatá tráva 30–120 cm vysoká. Stéblo se nařízne a bílý „provázek“ neboli duše vyloupe sirkou.
DUŠE TRÁVY Vypadá jako polystyren nebo špageta. Zralá je tenká 67 a krásně bílá. Třeba na Slovensku ji ještě různě barví.
ZÁKLAD Lenka rozdělí stužkou vajíčko na půlky nebo na čtvrtky. Lepidlo nanáší špendlíkem bez hlavičky a pak lepí sítinu. Kříž nahoře a dole překrývá otvory.
Je to základ pro další zdobení.
ZÁKLAD Kříž nahoře a dole překrývá otvory. Je to základ pro další zdobení.
VZOR Ze sítiny tvaruje opatrně vlnky. Tvárná je jen určitý čas.
NEJTĚŽŠÍ VZOR Copánek dělá zvlášť, samostatně ho podlepí
a potom teprve přilepí.
Více: volkova.lenka@vuzv.cz, Galerie kraslic, Asociace malířů a malířek kraslic ČR v Libotenicích, galeriekraslic@seznam.cz
