Z temného podrostu pod košatými borovicemi se ozývají podivné zvuky. Dupání, chrčení, kníkání
a vysoké pískání. Náhodnému opozdilci se může zdát šramot nočního lesa strašidelný. Obavy jsou ale často zbytečné, příroda jen žije vlastním životem, který nedokonalé lidské oči nevidí.
OBÁVANÍ PREDÁTOŘI Lidé se vlků odjakživa báli. Tiší noční lovci napadali po setmění jejich stáda dobytka. Někdy si dokonce troufli i na oslabeného a osamělého chodce, který zabloudil daleko od bezpečného přístřeší. Za jasných nocí hlasitě vyli na měsíc a budili ustrašené venkovany z nočního spánku. Vlci jsou však ve skutečnosti plaší a útokům na lidi se raději vyhýbají.
MAJESTÁTNÍ ŠELMA Rys ostrovid je největší českou kočkovitou šelmou. Může dorůst až do výšky půl metru a celková délka těla u některých jedinců může dosáhnout téměř metru a půl. Jsou doloženy případy rysů vážících až 35 kg. Průměrná hmotnost samců je ale zpravidla nižší a pohybuje se kolem 20 kg, samic o 3 kg méně. Rys patří mezi silně ohrožené šelmy. Na našem území se pohybuje nanejvýš několik desítek kusů těchto nádherných zvířat.
Mnohá zvířata aktivní v noci mají v porovnání s námi dokonalý zrak. Například rys ostrovid dokáže ve dne zahlédnout myš až na 70 metrů, zajíce na 300 metrů a srnce až na vzdálenost 500 metrů. V noci při dobré viditelnosti vidí zajíce na 125 metrů a srnce na 300 metrů. „Kočkovité šelmy mají za sítnicí vrstvu, jíž se odborně říká tapetum lucidum. Odráží dopadající světlo, a to se pak dostává znovu ke světločivným buňkám. Umožňuje nočním lovcům orientaci za šera a způsobuje ono blýskavé svícení očima dobře známé
všem majitelům koček. Nevýhodou této schopnosti je, že šelmy v porovnání s lidmi hůře vidí barvy, případně je nerozeznávají vůbec. U některých nočních tvorů ale hraje významnou roli citlivost světločivných buněk. Zatímco člověk ve tmě vidí téměř černobíle, žáby třeba vnímají i barvy. Rozliší od sebe dokonce velmi podobnou modrou a zelenou,“ vysvětluje Jaroslav Petr, biolog a známý popularizátor vědy. Jiní noční živočichové, například netopýři, se kromě výborného zraku orientují také pomocí velmi citlivého sluchu. Za letu vydávají pískání, jehož ozvěna odrážející se od stěn a předmětů jim pomáhá vyhnout se překážkám.
PŘÍTULNÝ MAZÁNEK Jezevci byli chováni jako domácí mazlíčci už během renesance. Dají se celkem snadno ochočit, pokud s jejich odchovem začnete už v raném věku. Prý ale příliš nevycházejí s kočkami
a psy.
HUBIČ ŠKŮDCŮ Ničí vaši zahradu nezvaný hmyz? Přilákejte na ni ježka. ¨źiví se brouky, kobylkami, larvami, slimáky i žížalami.
NOČNÍ LOVCI
Se soumrakem se probouzejí i psovité šelmy, které příliš dobře nevidí, proto se spoléhají spíše na sluch
a čich. Vlk dokáže při dobrých povětrnostních podmínkách vycítit kořist na vzdálenost až tři kilometry. Pachy hrají v jeho životě velmi důležitou úlohu. Každý vlk má na těle několik pachových žláz, vydávajících osobitý odér, který je pro něj podobně individuální jako pro člověka otisk prstu. Vlčí smečka pach používá
k vymezování a značení svého teritoria. Kromě toho jimi zvířata komunikují s ostatními členy smečky.
Stejně jako rys ostrovid je vlk v české krajině zatím velmi vzácný, takže na něj nejspíš nenarazíte a bát se ho rozhodně nemusíte. „Vlci jsou plaché šelmy, pokud je zahlédnete, můžete mluvit o štěstí. Mylnou představu, že vlk představuje pro člověka smrtelné nebezpečí, získávají už malé děti s pohádkou
O Červené karkulce. Negativní vztah k vlkům mají hlavně národy, které byly historicky závislé na pastevectví. Pro domácí zvířata, potenciální kořist, představují vlci samozřejmě nebezpečí. To platí i dnes, kdy vlci čas od času zabijí ovci nebo kozu. Někdy se ale na vlky svede i řádění toulavých psů. Lidé vlky po staletí hubili na potkání a chovatelé si zvykli, že nemusí stáda před šelmami nijak chránit. To se však
s návratem vlků do naší krajiny mění. Jestliže ale dokázali s vlky žít naši předci v dobách, kdy byly tyto šelmy podstatně hojnější, měli bychom to zvládnout i my,“ myslí si Jaroslav Petr. V lidových bájích a pohádkách se často objevuje i další noční lovec – liška. Většinou je popisována jako bystrá, lstivá a chytrá, než aby pro člověka představovala přímé ohrožení. „Zřejmě jde o důsledek zkušenosti s liškami, které se dokázaly dostat k domácí drůbeži a odnést si z kurníku kořist. Obecně platí, že zvířata jsou tak chytrá, jak potřebují pro přežití. Šelmy byly podrobeny přírodnímu výběru. Ty, co nebyly dost chytré, aby se uživily
RYCHLONOZÍ VLÁDCI LESA Srnci nejčastěji obývají listnaté a smíšené lesy s loukami a přilehlou zemědělskou půdou. Dospělí samci žijí na určitém teritoriu, a to si pečlivě střeží. Značkují si ho hrabáním
a otloukáním paroží o kmeny a větve stromů či keřů. Tím na porostu zanechávají svůj pach z výměšků
z čelní mezipučnicové žlázy ukryté v paroží.
VE TMĚ JSOU V BEZPEČÍ
Po setmění je aktivní také spousta býložravců, kteří se původně přizpůsobili nočnímu životu, aby mohli uniknout predátorům. Typickým protagonistou této skupiny je srnec. Pokud jde o potravu, je velmi vybíravý, vyhledává především vysoce výživné rostliny. Chutnají mu listy a větvičky, byliny, trávy, lišejníky, ale také houby a plody žaludů a kaštanů. Na rozdíl od výše jmenovaných šelem srnce v lese potkáte běžně, proto byste měli vědět, jak se k nim chovat. Lidé často dělají chybu v tom, že se snaží postarat
o zdánlivě opuštěná srnčata. „V žádném případě se jich nedotýkejte a co nejrychleji odejděte. V drtivé většině případů není mládě opuštěné. Jeho matka se pase někde poblíž a přichází jej pravidelně kojit. Pokud z něj ucítí lidský pach, může ho opustit. Pak je mládě odsouzené k smrti,“ varuje Jaroslav Petr.
PRVNÍ TÝDNY VE TMĚ Liščí mláďata se rodí slepá. Oči otevírají zhruba po dvou týdnech a noru opouštějí asi po měsíci.
VIDÍ UŠIMA Netopýři mají sice dobrý zrak, při orientaci se ale řídí hlavně echolokací.
Lidé nočním tvorům škodí, zabíjí je světělný smog…
Prof. Ing. JAROSLAV PETR, DrSc., přednáší na České zemědělské univerzitě v Praze a je členem redakční rady Vesmíru.
Proč některým zvířatům vyhovuje tma?
Jedním z důvodů je, že se v dávné minulosti chtěla vyhnout predátorům lovícím ve dne. Dalším je únik před vysokými denními teplotami. Mnoho živočichů by intenzivním pohybem ve dne riskovalo přehřátí organismu. Proto také řada denních ptáků podniká dlouhé mnohakilometrové přelety v noci.
Jak noční tvory ovlivňuje činnost člověka? Významně. Velkým problémem je třeba světelné znečištění. Ptáci ve městech mají kvůli němu delší denní aktivity. Hmyz vyhledává umělé zdroje osvětlení, kde se pak shromažďují i netopýři, kteří jej loví. Pro tažné ptáky představuje velké riziko přelet nad silně osvětlenými městy. Ztrácejí tam orientaci, narážejí do budov se svítícími okny.
Jak se noční zvířata orientují ve tmě?
Především má řada z nich velmi dobré vidění i za podmínek, kdy člověk už nic nevidí.
