Pojďme se inspirovat Japonci! Ti milují ‚Hanami‘– tradiční piknikování pod rozkvetlými sakurami a slivoněmi. Zaplní parky a oslavují krásu květů i spojení člověka s přírodou.
Všichni to víme, ale teď zjara neškodí si to připomenout – květy jsou pohlavní orgány rostlin. Jak prosté. Nudné výklady o včeličkách, tyčinkách a pestících jsme ve škole všichni přeskakovali a v učebnici přírodopisu jsme listovali rovnou na stranu 77, protože tam bylo to, co nás ve skutečnosti zajímalo. Nějaké květiny a přesypávání pylových zrn nám bylo vážně ukradené. Jak jsem později zjistila, připravili jsme se tím o hodně, protože pohlavní rozmnožování rostlin je minimálně stejně zajímavé jako to naše. A je zatraceně dobře promyšlené, takže nás rostliny v tomto směru předčily.
Co kdy kvete
Jaro na venkově je po několik dubnových a květnových týdnů ve znamení výhledu do zeleně, rámovaného rozkvetlými větvičkami ovocných stromů. Jako úplně první začínají kvést mandloně – jejich poupata se otevírají zhruba v polovině dubna. Mandloně jsou u nás tak trochu exotickými hosty z teplých krajin Balkánu a Středomoří, jejich pěstování je omezeno na malou oblast na jihu Moravy. Sady kolem Hustopečí byly zakládány v 50. letech ve snaze zajistit soběstačnost socialistického hospodářství. Byl to pokus dosti odvážný, protože celou úrodu mandlí často zničí jediná mrazivá noc.
Po nich následují u nás již mnohem více rozšířené, ale podobně citlivé meruňky, broskvoně, a pak už to jde hodně rychle a člověk přestává rozlišovat, co to zrovna kvete, protože jsou to přeci naše domácí a pohodové třešně, jabloně, nejdéle se kolem cest drží květy na hrušních. Kvetoucí stromy jsou důkazem neobyčejné vynalézavosti přírody – poskytují první pořádnou pastvu pro včely a ostatní hmyz, nám pastvu pro oči a jedinečnou zvukovou, čichovou a taky hmatovou kulisu pro vášnivý lásky čas. Nikde se tak dobře nevyznává ze svých citů jako pod rozkvetlou třešní, větvička plná květů předaná vybrané slečně pomůže tomu, kdo se stydí a nedokáže najít ta správná slova. Ale abychom se nezasekli jen u lásky, s pevným kmenem za zády se taky dá krásně snít a koruna poskytuje neopakovatelný výhled klukům i holkám spřádajícím plány o objevování dálek a dobývání kontinentů.
Tak schválně – kdy jste naposledy vylezli na strom a jen tak si tam poseděli? Dokud má člověk touhu lézt na stromy, zachovává si mladistvý pohled na svět. Na kmeni si můžete vybudovat i pohodlné sedátko – podezírám kamarády myslivce, že chodí na posed hlavně proto, aby se mohli kochat…
