Včelařek je mnohem míň než včelařů,těch mladých obzvlášť. Štěpánka Dlouhá, trojnásobná mladá maminka a bioložka,chová včely na svazích varnsdorfského Špičáku. Kousek za zahradou svého domu na ideálním místě mezi loukou a lesem.
Štěpánka Dlouhá bydlí se svým mužem Ondrou už odmala uprostřed přírody, oba mají hned za kopcem rodiče. Tchán je taky včelař, a tak měla k včelám blízko. Před pěti lety se přidala k padesáti tisícům včelařů u nás, kteří dohromady chovají půl milionu včelstev. A jak se svou farmičkou Včelí ráj začínala? „První tři roky mě podporoval jako začátečníka Ústecký kraj. Z dotací jsem pořídila vybavení. A taky mi radil děda,“ říká nám po cestě k úlům. „Hlavní sezona trvá sice tři měsíce, ale až děti povyrostou, budu mít čas věnovat se včelám ještě víc.“
„Práce začíná v dubnu,“ popisuje nám u včel Štěpánka. „Vyčistím dna úlu, zkontroluji včelám zásoby. Jak se včelstvo rozrůstá, přidávám nástavky. Těm, v kterých je med, se říká medníky. Když je vyzrálý, zavíčkují včely buňky voskem. Med se vytáčí od konce května do července. Schraňujeme ještě vosk a propolis, jiní včelaři sbírají i mateří kašičku a pyl. Průběžně kontroluji zdravotní stav včelstev, jestli nemají příliš roztočů kleštíků. Když je třeba, ošetřím je v létě látkami na přírodní bázi, například kyselinou mravenčí. Včely krmím po vytočení posledního medu, vetšinou v srpnu. V září ještě kontroluji matky, spojuji včelstva. Koncem září také přichází na řadu povinné léčení. Obcházejí nás lidé z včelařského spolku a prokuřují včelíny, aby ze včel odpadali roztoči.“
Na včelaření je prý hezké, že je každá sezona jiná. Když jsou příznivé podmínky, narodí se víc generací včel. „Matka, která klade vajíčka,“ ukazuje Štěpánka na velkou včelu s červenou tečkou, „je na světě tři až čtyři roky. Když se vylíhne další matka, vyletí z úlu roj se starou matkou, usadí se někde blízko a včelař ho dá do nového úlu. Někdy je v úlu více matečníků a vylíhne se více matek, často ale prvorozená matka ostatní matečníky zlikviduje. Profesionální včelaři mění matky po dvou letech, já je nechávám dožít.“ Včelstva jsou prý hodná. Štěpánka má jako většina včelařů u nás mírné kraňské plemeno. „Včely bývají nervózní hlavně před bouřkou, déšť by jim mohl ublížit, dráždí je ostré zvuky i rychlé pohyby, ale taky moje vlasy, protože v nich vidí srst medvěda,“ směje se.
Kromě medu si u Štěpánky koupíte obrázky, které vznikají v kaučukových formách z vosku. Její Markétce voněl tak, že jich v nestřežený okamžik pár okousala. Povídali jsme si i o barvě medu. Na jaře vzniká z řepky a ovocných stromů světlý až bílý, v červenci včely vyrábějí lesní med medovicový, protože sbírají ze smrku medovici, kterou produkují mšice. „Med je nejlepší a nejvíc přírodní v krystalizované podobě, navíc se tak pozná, že není nastavovaný sirupem,“ vysvětluje včelařka. „Když vytočíte med brzy, bývá v něm vetší podíl vody a může zkvasit. Kvalitní med by neměl obsahovat víc než 18 procent vody. Pak vydrží klidně deset patnáct let. Jediný problém je prokázat jeho původ a pravost, dokonce i v laboratoři.“ I proto se vyplatí kupovat med od včelaře nebo včelařky.