Se známým říkadlem mohly přijít kdysi děti od potoka, dnes bohužel spíš od akvária
s cizokrajnými raky, kteří se stali pro domácí druhy pohromou. Tenhle živočich v brnění, lakmusový papírek čisté vody a bohužel stále vzácnější exemplář, to nemá v našich vodách lehké.
Raci říční u nás kdysi žili v hojném počtu a lidi je lovili na rybářský lístek v řekách, potocích, ale i v rybnících, kde je chovali majitelé panství. Maso mají znamenité, dokonce je o dost chutnější než raka červeného, jehož chov, zaměřený na gastronomii, dnes ve světě převládá. Naším domácím druhem je také přibližně stejně velký rak bahenní a o mnoho drobnější rak kamenáč. Všichni dnes u nás patří mezi ohrožené živočichy. Dřívější ráj jak pro raky, tak pro jejich konzumenty, se rozplynul koncem 19. století. Jak rychle se rozvíjel průmysl, znečistily se i vody, navíc došlo k zavlečení cizokrajných raků a s nimi i račího moru. Od té doby obývají naše původní druhy raků jen některé čisté toky a nádrže s kamenitými dny, členitými břehy s dostatkem úkrytů, a to jen v místech, kde se ještě neobjevili nepůvodní raci. Takových lokalit ubývá i přes usilovnou snahu ochrany přírody.
RAK ŘÍČNÍ
Tělo je zbarvené do blankytně modré a sytě červené. Jako všichni raci má pět párů kráčivých nohou. Ten první je ukončený klešťovitými klepety. Těmi získává potravu nebo se jimi brání.
V BRNĚNÍ A S KNÍREM
Vzpomenete si, kdy na vás někde u vody v přírodě vystrkoval rak kníry? Většině z nás se spíš vybaví obrázek z pohádkové knížky. Rak odjakživa lidi fascinuje. Má oči na stopkách a dlouhá tykadla – ony pověstné kníry. Říká se jim antény a raci jimi hmatají. Vlásky na nich obsahují čichové buňky. Krátká tykadla, tzv. antenuly, jsou orgánem rovnováhy. Díky krunýři a tvrdým článkovaným nohám a ocasu raci působí, jako by se jim nemohlo nic stát. Jsou ale období, kdy jsou zcela bezbranní a v nebezpečí. Když si svlékají krunýř, aby mohli růst, a také v době, když jim nové brnění dorůstá, mohou být snadnými cíli pro predátory – okouny, štiky, žáby nebo třeba vydry. Starý krunýř přitom nezůstává jen tak ladem, raci ho většinou brzy po svlečení pozřou. Doplní si tak minerální látky potřebné pro růst nového krunýře. Rak dýchá žábrami, má je uložené při kořenech kráčivých nohou a čelistních nožek a částečně po stranách těla. Právě na ně predátoři nejčastěji útočí.
Zavlečené druhy, rak signální a pruhovaný, ohrožují račím morem původní populace. Hrozí tak, že nad nimi jednou úplně zvítězí.
Když pozorujete raka pod vodou, je pořád v pohybu. Není pravda, že leze jen pozpátku, pohybuje se
i dopředu a do strany, navíc zvládne slézat kolmé skály a větve pod vodou. Když se k rakovi přiblíží nebezpečí zepředu, rozpohybuje zadeček a bleskurychle unikne pozadu. Pokud ho ale útočník napadne zezadu nebo shora a on ho nevidí, vymrští se vzhůru. Rak je noční živočich a žere téměř vše od ryb přes plže po rostliny. Zajímavá je i račí cesta zrodu. Raci se páří na podzim. Samičky se otáčejí na bok nebo na záda, přičemž je samci pevně chytnou a nalepí jim k pohlavnímu vývodu jakési pouzdro se spermiemi. Samice pak v rozmezí od 2 do 45 dní naklade až 200 vajíček, která se jí přichytí v hroznech na zadečkové končetiny, kde stále proudí okysličená voda. Vajíčka takhle opatruje do května až července, a když se pak ráčata vylíhnou, přidržují se ještě pod ohnutým zadečkem samice asi dva týdny až do svého prvního svlékání.
KORÝŠI
Raci jsou příbuzní mořským langustám, humrům, krevetám i krabům.
RAK SIGNÁLNÍ
Je tmavý. Mohutná klepeta mají výraznou bílou až namodralou „signální“
skvrnu u kloubu prstů. Měří až 16 cm.
RAK PRUHOVANÝ
Na zadečku má příčné hnědo-červené pruhy, které se někdy rozpadají do skvrn, po stranách hlavy trny, měří max. 12 cm.
DOMÁCÍ I CIZOKRAJNÍ
Rak říční se vyskytuje po celé republice na menších a středních tocích i v rybnících, na stovkách míst. Méně hojný rak kamenáč upřednostňuje horní části čistých zastíněných toků s meandry a proudící vodu, ale žije například i ve znečištěném Zákolanském potoku na Kladensku. Nízká kvalita vody ovšem může raky dlouhodobě oslabovat. V Česku se vyskytuje asi na 50 lokalitách. Rak bahenní dává přednost klidnějším bezodtokovým vodám, jako jsou jezera a vodní kanály. Mírné znečištění mu nevadí. Všechny tři domácí druhy ohrožují nepůvodní raci – signální a pruhovaný –, kteří jsou agresivnější, lépe se rozmnožují i rostou, ale hlavně roznášejí račí mor. Sami jsou proti němu imunní na rozdíl od našich domácích raků, kteří – pokud se s ním setkají – všichni do jednoho hynou. Původcem nemoci je patogen podobný plísni, který přežívá v krunýři a postupně raky zahubí. Nepůvodní druhy se také dokážou vyrovnat se značně znečištěnými vodami a postupně se šíří řekami a přítoky až k pramenům. Jejich likvidace je obtížná a v tekoucích vodách prakticky nemožná.
RAK BAHENNÍ
Má viditelně širší klepeta než rak říční. Dorůstá délky až 30 cm,
běžně jsou však k vidění spíš 15cm exempláře.
Raka signálního jsme vysadili dobrovolně v 80. letech minulého století do několika rybníků jako náhradu za naše mizející raky. Vyskytuje se hlavně na jihu Česka a v řadě rybníků v okolí Velkého Meziříčí. Rak pruhovaný se k nám dostal po Labi, obsadil hlavní tok stejně jako Vltavu, studenějšími přítoky se zatím ale nešíří. Právě lokality, které z různých důvodů cizokrajné raky nelákají, mohou obývat původní druhy. Hrozbou do budoucna jsou raci mramorovaní. Pokud by se jich chovatelé chtěli zbavit a pustili je z akvárií do přírody, znamenalo by to pro domácí račí populaci katastrofu. Jednak jsou nenároční, a co víc – račí samice se rozmnožují samy, bez samců.
RAK PRUHOVANÝ
Zbarvení může být od hnědé po zelenou, hnědo-červené pruhy má skryté na zadečku pod vodou.
CHEMICKÁ LABORATOŘ
Protože raci potřebují pro život ve vodě dostatek kyslíku, existují plány, jak je využít při hlídání čistoty vody
v různých vodních zdrojích. U nás ale zatím bohužel nejsou legislativní podmínky ke komerčnímu chovu
a k tomu záchrannému jen ojediněle.
POMOCI RAKŮM MŮŽE KAŽDÝ Z NÁS
Ing. Alois Pavlíčko, Ph.D., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
Čím jsou raci užiteční?
Raci bývají spojováni především s čištěním vod. Jako všežravci se podílejí na odstraňování vodní bioty, tedy od planktonu přes vyšší rostliny, plže až po ryby, včetně uhynulých organismů. Prostředí tak pomáhají udržovat v rovnovážném stavu.
Kde se podařilo naše raky vysadit?
Naši domácí raci se primárně nechovají ani nevysazují. Provádějí se pouze zpětné reintrodukce. V praxi to znamená, že pokud už není jiná možnost zachování lokální populace, nařídí orgány ochrany přírody takzvaný záchranný přenos. O něj může jít například při výstavbě nové nádrže nebo rybníka na toku. Odborníci mohou raky po pečlivém výběru místa přenést jinam, třeba do toku nad stavbou. Každý transfer je vždy značně rizikový, a to nejen z hlediska nové lokace, protože zde existuje také nějaké společenstvo vázané na tok, ale především kvůli riziku přenosu račího moru.
Jak se monitoruje račí populace?
Monitoring má svá pravidla, metodiku a provádí se každoročně nebo ob rok v jarním a pozdně letním období. Monitorovatel projde například ve stometrovém úseku toku všechny úkryty a zaznamená nejen počty raků, jejich pohlaví a velikost podle kategorií, ale i podmínky, v jakých se populace nalézá.
V nadstavbové části se provádí měření chemických vlastností vody a detekce spojená s račím morem.
Může každý z nás rakům nějak pomoci?
Určitě! Když objevíte, kde se raci vyskytují, rádi přijmeme vaše informace a data. Populární je v tomto směru mobilní aplikace BioLog, která je zdarma ke stažení, data lehce odesíláte, a to včetně fotografií. Slouží potom k praktické ochraně nejen raků v konkrétním místě, ale i při sledování našeho životního prostředí jako celku.