Umíte si představit, jak se po objevu Ameriky potká Španěl s domorodým Peruáncem, dají si navzájem ochutnat nápoj, který mají nejraději, a s úžasem zjistí, že mají oba stejné pivo? Po přečtení tohoto článku vám třeba úvodní scénka už přijde docela samozřejmá…
Název pivo pochází ze staroslovenštiny a označuje ten nejobyčejnější, nejběžnější nápoj – to, co se pije,
podobně jako to, co se hodí ke krmení, je krmivo. Na našem území se vařilo už v původních praslovanských sídlech, vedle dalších dvou opojných nápojů, medoviny a kvasu.
Kvašené nápoje jsou možná starší než lidstvo
Autor publikace Dějiny piva, Jaroslav Novák Večerníček píše dokonce o tom, že enzym, který rozkládá alkohol, se vyvíjel v lidském těle desetitisíce let a lidé proto museli alkohol znát ještě z dob „kdy byli zvířata“. Podle jeho teorie vzniklo pivo jako produkt solidarity, kdy první lidé sběrači shromažďovali obilky trávy a bezzubým starým lidem a dětem zrnka předžvýkávali do zásoby. Rozžvýkaná zrna v tekutém stavu zkvasila na první obilnou zkvašeninu a pokud uschla, byl to první chléb (už tady máme paralelu s tekutým chlebem). Tomu podle J. N. Večerníčka nasvědčují starogermánské legendy, které říkají, že první pivo zkvasil Odin svými slinami. Mimochodem, primitivní národy dodnes starým lidem předžvýkávají potravu a vyrábějí také alkoholické nápoje zkvašováním rozžvýkaných zrn. Pokud to bylo tak, už nepřekvapuje, že ke stejnému výsledku přišli lidé v různých částech světa. Všude bylo pudově přirozené svým starcům předžvýkávat.
Co rozluštil Bedřich Hrozný
Podle nejnovějších nálezů ve starověké Mezopotámii znali výrobu piva již předsumerští obyvatelé Sumeru před více než 4000 lety. Moravský profesor Bedřich Hrozný, který v letech 1900 až 1913 rozluštil starobabylonské, sumerské a assyrské písmo, přitom objevil sumerské recepty ze 3. tisíciletí před Kristem na vaření piva ze sladu. Říkalo se mu kaš a vyráběl se z ječmenného chleba rozdrobeného do vody, s přidaným sladem. Někdy se přidávala zelená hořčice nebo jiné rostliny, které měly nápoji dodat hořkou chuť, o chmelu se tehdy ještě nevědělo. Recepty byly na pivo husté, červené nebo černé, piva vždy byla kašovité konzistence, a tak se spíš srkala, než pila.
Epos o Gilgamešovi
První epické dílo světové literatury, pocházející z 2. tisíciletí před Kristem, vypráví o dobrodružství sumerského krále. Ani tady nechybí pivo. Polobůh Gilgameš se setkal s tvory napůl cesty mezi opicí a člověkem, jejichž proměna v člověka se udála pomocí piva: „Tato žena jej učila po dobu sedmi dní a nocí slovy: Jez chléb, Enkidu, neboť ten patří k životu, pij pivo, neboť je to zvyk této země. Enkidu vypil sedm džbánků piva a srdce jej zabolelo. Poté se vykoupal a stal se člověkem.“
Chammurapiho zákoník
Babyloňané vyváželi pivo až do 1000 km vzdáleného Egypta. Vyráběli více než 20 druhů piva zvaného sikaru, v němž vždy základ tvořila špalda a ječmen v různých úpravách. První zákoník, který vydal babylonský král Chammurapi (1728–1686 pr. Kr.), praví: Kdo bude míchat do piva vodu, bude utopen v sudu, nebo trychtýřem bude lito do něj tak dlouho pivo, dokud nezemře.
Stopy z východu i západu
Také staří Indové, Tibeťané a Číňané znali výrobu piva již kolem r. 3200 pr. Kr. Opět šlo o kvašený nápoj z ječmene, ale jako další surovina se používalo proso, výhonky bambusu a v Indii se zřejmě objevil i chmel. Existenci pivovaru s pivnicemi už kolem r. 1000 prokázaly i archeologické vykopávky v Peru, tady se nápoj chicha vařil ze zkvašené kukuřice.
Tekutý chléb
Ve středověku pily pivo všechny společenské vrstvy obyvatelstva, kromě dospělých je dostávaly běžně i děti, považovalo se totiž zároveň za relativně levné a vydatné jídlo. V té době šlo také o jednu z mála spolehlivých možností, jak zahnat žízeň a neriskovat střevní onemocnění ze znečištěné vody. Pivo bylo nejčastějším nápojem i ve středověkých krčmách. Pro chudé bylo připraveno řídké pivo, bohatí dostávali husté, kvalitní, nejčastěji černé ječné pivo, které se velmi často jedlo lžící přímo z talíře. Právě tak se z piva stal tekutý chléb a když někdo přebral (žral příliš piva), byl prostě ožralý. Naprosto logické, ne?
