Také vám ve škole nejeden předmět chyběl? Jedním z nich je možná i Rozhodování. Děti a studenti by se v něm v teorii i praxi učili, jak se na křižovatkách svého života vždy pustit tou správnou cestou.
Dominika je svobodná holka. Celý život se snažila dělat ta správná rozhodnutí. Vystudovala dvě vysoké školy a nastoupila do slibného zaměstnání. Každý by oní řekl, že je chytrá, krásná asebevědomá. Dominika si to však osobě nemyslí aco víc, rozhodně si nepřipadá šťastná. Měla několik vážných známostí. Ani jeden vztah však netrval déle, než pár let. Dlouho si lámala hlavu nad tím, jestli vživotě dělá něco špatně, že stále necítí radost. Až jednoho dne, při banálním rozhodování, zda si dá k obědu něco hodně nezdravého, na co má chuť, nebo dietní salát, se její bezstarostná kamarádka nad tímto dilematem nahlas zasmála: „Nechceš už se jednou rozhodnout prostě jen tak, podle toho, co bys opravdu chtěla? Všechno máš tak zdůvodněné… jako dobře naprogramovaný stroj. Ale ty jseš ženská!“
Dva vnitřní rádci
Psychoterapeutka Eliška Nuslauerová, sníž připravujeme tuto rubriku, využívá příhodu své známé jako odrazový můstek kpochopení toho, co se vnás při rozhodování vlastně děje. „Ktomu, abychom v živote dělali kvalitní rozhodnutí, je třeba ke kulatému stolu přizvat jak svůj rozum, tak své emoce. Každý nám totiž sděluje něco jiného. Emoce poukazují na to, co je pro nás samé důležité, co se nám líbí aco nám přijde dobré. Vnímáme to jako pozitivní, nebo jako špatné? Mohou říkat: „tam se mi to líbí, tam budu šťastná amoc se na to těším,“ nebo naopak: „ne, to není ten správný byt, něco mi tam nesedí, tam se mi to nezamlouvá.“ Ne vždy však emoce promlouvají slovy. Tehdy musíme rozeznat ten dobrý, hřejivý či příjemně barevný dojem od toho druhého, nepříjemného, tmavého achladivého. Rozum je nám oproti tomu schopen říct svá pro aproti. Staví na základech znalostí, zkušeností, rad avýchovy. Bere vpotaz logiku ajasné důkazy. Má však také své limity. Jedním je paradox, že se ne vždy řídí racionálně. I velmi inteligentní lidé jsou schopni rozumem obhájit svůj nezdar tím, že prostě mají zase smůlu, jen aby se necítili poraženi,“ vysvětluje Eliška.
Pozorovat pohled na věc
Pro rozluštění otázky jak se rozhodnout je důležité pozorovat náš vnitřní pocit, úhel našeho pohledu na věc ataké to, jaký náboj mají informace, které dostáváme. „Z výzkumu držitele Nobelovy ceny Daniela Kohnemana víme, že nám naše mysl dává emocemi najevo, že se jí víc zamlouvá nic neztratit a získat málo, než riskovat, že získáme či ztratíme zbytečně moc. Když si to uvědomíme, můžeme se svými pocity pracovat a sami se rozhodnout, jestli riskovat chceme nebo ne,“ vysvětluje psychoterapeutka Eliška Nuslauerová. Další Kohnemanovy experimenty zase dokazují, že záleží na tom, zda se soustředíme častěji na negativa, nebo na pozitiva. To může naše rozhodnutí ovlivnit špatným směrem. Snažte se tedy mít vždy spíš neutrální postoj k problému. Důležité je i to, jak jsou nám potřebné informace podány. Nenechte se obalamutit a vždy se dívejte na jasná fakta a vaše vnitřní statistiky. Jestli vám někdo řekl už pětkrát, že se například špatná organizace práce ve firmě změní a nikdy se tak nestalo, s největší pravděpodobností se to pošesté bude opakovat. Sladké sliby se hezky poslouchají, ale to, na čem záleží, jsou činy! Podívejte se na příklady věcných čekatelek na manželství s dosud ženatým mužem. Díky racionálnímu pohledu, který na rozdíl od nich máte, neboť situaci pozorujete zvenčí, můžete předpovědět i vývoj vztahu. Jestliže dotyčný zatím jen sliboval, nejspíš bude zase jen slibovat.
Bez pocitů to nepůjde
Může se vám to zdát trochu nadsazené, že byste měli naslouchat jakýmsi vnitřním pocitům, hlasům, dojmům a barvám. Tým amerických psychologů pod vedením Roberta Leahyho však přišel na zajímavé zjištění. Pacienti s poškozením mozku, které jim brání prožívat emoce, nemohou nalézt správná řešení situací, i když je jejich rozumová část naprosto v pořádku. Jsou to právě vaše silné pozitivní i negativní emoce, které vás umí popostrčit k tomu, abyste v životě udělali změnu. Nebraňte se jim. Udělejte si čas a zkuste si varianty, mezi kterými se rozhodujete, dokonale představit a v detailech promítnout ve své mysli. Pozorujte je jako film a vnímejte, co na to říká vaše nitro. Cítíte spíš radost, nebo úzkost? První pocit, který zpozorujete, bude vetšinou ten pravý. Mohou se však objevit i pozitivní a negativní pocity najednou. Třeba radost z nové práce, ale zároveň i strach z neúspěchu. I to má své opodstatnění. Je dobré to přijmout a zároveň se nenechat strachem paralyzovat, jen ho přivítat jako starého přítele, který se vás snaží ochraňovat.
Rozhodování jako slabá stránka
Ale co když děláme v jednom kuse rozhodnutí, která se vždy projeví jako nesprávná? Rozhodne to stres, který už tak zažíváme, ještě zesílí. Vetšinou máme
tendenci nad svým špatným rozhodnutím naříkat a stěžovat si, ale nadále v něm setrvávat. Nebo se naopak obhajujeme, abychom neztratili tvář, nebo aby nám někdo neřekl: „já ti to říkal.“ A tak se ocitneme v situaci, která nefunguje a ještě k tomu jsme v ní sami. Ale třeba jste právě díky tomu přišli na to, co doopravdy chcete. V tom případě si užijte radost z toho, že jste si to konečně ujasnili!
Jak tedy na to?
Existuje jeden zaručený recept, jak správně vyvážit tyto dva vnitřní póly a dopracovat se tak k rozhodnutí, které bude fungovat a trvat? Starý dobrý seznam plusů a mínusů vůbec není špatný nápad. Připište do něj i to, co ve vás vidina výsledku obou rozhodnutí vyvolává. Své emoce poslouchejte, jen je nenechte přebrat velení nad situací. Věřte, že řešení se jednoho dne jasně objeví, ale chce to čas… „Volit to správné, především ve zlomových životních situacích, není nikdy jednoduché. Netlačte na sebe a dejte si čas!“ zdůrazňuje Eliška Nuslauerová. Podle irské koučky a terapeutky Annity Keane v nás totiž podstatná rozhodnutí vyvolávají stres, který nás pak nutí unáhleně se rozhodnout a to muže vést k tomu, že si vybereme špatně. Zejména v těžkých chvílích dilemat na sebe musíte být hodní – mějte se rádi, netlačte na sebe a dejte si čas. „K opravdovému rozhodnutí dochází dříve, než jsme si schopni uvědomit. Výzkum Warrena Tryona, odborníka na kognitivní psychologii, dokázal, že správné rozhodnutí je spíše dobré naslouchání myšlenkám, které k nám přicházejí z hloubi naší mysli,“ vysvětluje Eliška Nuslauerová.
