Přejete si parťáka na celý život? Suchozemská želva vám tohle skoro kouzelné přání splní, ale skutečným mazlíčkem nikdy nebude. I my s ní máme své zkušenosti!
Jak vypadá želví ráj? Ideálně vyšším a nižším porostem zarostlá zahrada s kouskem trávníku a kameny nebo oblázky na vyhřívání. Želva je velký útěkář, a tak jí musíte její výběh dokonale ohraničit, protože stejně tak, jak dobře hrabe, je i výtečný (horo)lezec. Ideální je tedy zahrada nebo kus zahrady s vysokou podezdívkou pod plotem, ze které nemá šanci utéct, a útočiště se stříškou, kde ji v případě potřeby zavřete, ale kam se muže i sama schovat. Bude si žít svobodně, a i když ji třeba pár dnů neuvidíte, víte, že je spokojená. Když se pak objevíte na zahradě, zvědavost jí nedá a přijde se podívat, co dobrého jí nesete za zub.
LÍHNUTÍ ŽELV Trvá jeden až tři dny. V tomto období byste neměli želvicky rušit.
Po želvách sloních je želva ostruhatá druhou největší želvou světa. Může vážit 60 kg a má šanci dožít se i vašich vnuků.
DROBEK I OBR
Zapomeňte na velké druhy želv, ty jsou jen pro zkušené chovatele. Želva pralesní váží 12 kg a měří 60 cm, pardálí má podle poddruhu 8 až 30 kg a 50 až 70 cm. Pro nezkušené není ani želva uhlířská s asi 6 kg a 35 až 40 cm. Mezi u nás nejčastěji chované suchozemské želvy patří spíš „drobečci“ dlouzí 17 až 22 cm. Ať už třeba želva zelenavá, žlutohnědá, čtyřprstá, karolínská, nebo skalní. Želvu vybírejte jak podle vzhledu, tak jejího chování a přirozeného režimu. Želva karolínská se třeba živí také malými živočichy, a proto je aktivní od brzkého rána. Býložravá želva zelenavá zase vyráží za potravou dopoledne a pozdě odpoledne. Želva skalní potřebuje místo zimního spánku několik týdnů letního klidu, a hlavně skalní úkryty. Moc ji během dne neuvidíte.
OČI Suchozemské želvy rozeznávají barvy a poznají i malé předměty na 10 m.
UHLÍŘKA Želva uhlířská obývá vlhké savany Jižní Ameriky. Potřebuje terárium s min. 25 °C a vysokou vlhkostí.
ŽELVA ZELENAVÁ Žije v jižní Evropě, nejvíc se
vyskytuje v Bulharsku
a Řecku.
MLÁĎATA Samice klade vejce na jaře podle počasí v 1 až 3 cyklech.
Chovatel je pak přemístí do umělé líhne na 57 až 70 dní. Mnohá přijdou na svět se žloutkovým váčkem, který se vstřebá.
ŽELVA ŽLUTOHNĚDÁ Nejrozšířenější suchozemská želva, její poddruhy se vyskytují v Řecku i v Africe.
ŽELVA VROUBENÁ Žije hlavně v Řecku v horách. Je druhou nejoblíbenější želvou našich teraristu pro venkovní chov.
ŽELVA PARDÁLÍ Ve volné přírodě obývá střední a jižní Afriku. V dospělosti dorůstá 50 až 70 cm. Potřebuje chovné prostory min. 4 až 8 m² s výškou sten 60 až 80 cm.
Pokud želvy pořizujete kvůli dětem, může se vám líbit, že nepřenášejí alergeny jako třeba kočky nebo psi, ale ani lidské nemoci a cizopasníky. A ukazuje se, že přenos salmonel z želvy na člověka je nemožný vzhledem k tomu, že jde o studenokrevné zvíře. Školní děti se mohou naučit o želvu starat, těm předškolním je ovšem třeba vysvětlit, že želvička není na mazlení, ale na pozorování a že z krunýře nejde vytáhnout, protože k ní prostě patří. Krunýř je zevnitř vyztužený páteří a žebry, a i když to tak vypadá, není pevný jako kámen. Rohovinové štítky, kterých je různý počet, mají odlišný tvar a vzory, jsou spojené švy. Jsou to zóny růstu, pro želvu citlivé, nikoliv ale nebezpečné. Krunýř želvy skalní je dokonce pružný, aby ho při nadechnutí mohla roztáhnout, a zaklínit se tak mezi kameny, kde žije.
JAK JE ROZEZNAT
Želva žlutohnědá má na rozdíl od želvy zelenavé vrchní i spodní část krunýře tmavší, v kombinaci hnědé a okrové, bez žlutozelených tónu. Výrazné jsou trnové výrůstky na zadních nohách.
Aby se krunýř správně vyvíjel, doporučuje se obohatit želví jídelníček o vápník. Stačí přidávat k nenadýmavé zelenině a ovoci nebo rostlinám, jako je jitrocel, jetel nebo pampeliška, i vaječné skořápky. Pokud si chcete pořídit všežravou karolínskou želvu, pochutná si taky na stonožkách, žížalách, broucích nebo třeba malých sladkovodních rybách s hlavou a ploutvemi. Možná se budete divit, ale želva rozhodně není nudné statické zvíře.
MOJE JE TVOJE Salát není vhodný jako hlavní potrava, ale želvy ho milují. Pochoutkou je i pro želvu zelenavou, která se živí rostlinnou stravou, v přírodě hlavně čerstvou i suchou trávou, tučnolistými rostlinami a různými plody. Pozorovat je při krmení je zábava.
Želví život
Miloše Junka, dlouholetého chovatele želv, ještě dnes překvapí, jak jsou želvy schopné přiběhnout, když si myslí, že má pro ně něco dobrého. „V tu chvíli na vás upřou moudrý pohled, ve kterém tušíte, že zatímco lidé jsou na planetě relativně krátkou dobu, jejich biologický druh už takto existuje miliony let,“ říká. Možná vás zajímá, jestli je želva schopná naučit se něco od člověka, zda je možné si ji vycvičit. „S pomocí dobrot ráda přiběhne, je zvědavá, má ráda barevné věci, takže když například přijdete do výběhu, želvy se seběhnou, dají se pohladit, někdy vám ochutnávají boty, palec u nohy…,“ vypráví chovatel.
„Některé milují šimrání na krku, takže na vás vytahují hlavu.“ Někdo by mohl mít obavy z želvího zimování. Není to ale nic složitého, jen je třeba dodržovat doporučení pro přípravu a vlastní zimování. Je třeba, aby želva zaregistrovala krátící se dny, instinktivně se vyprázdnila a hormonálně připravila na toto období. Vhodným místem může být sklep, chladnička, betonový světlík, skleník, garáž, kůlna nebo třeba půda.
Letní období
Od jara do podzimu pak želvám nejvíc vyhovují přirozené podmínky, to znamená dostatek slunce, světla a čerstvého vzduchu. Když jim dopřejete venkovní výběh alespoň na balkoně, lépe ale na zahradě s malým pařeništěm nebo se skleníkem, budou, pokud se je rozhodnete zimovat, potřebovat terárium jen na přechodné období na jaře a na podzim. Moje teta Marta měla dlouhá léta želvu Poldinku, která ani terárium nepotřebovala, celý čas od probuzení do uložení k spánku trávila na zahradě. Takto lze ale chovat jen dospělé jedince. Zimovala v bedně s pískem v garáži, ale párkrát se stalo, že přišel nečekaně první zimní mrazík. To se zahrabala neznámo kam a teta ji objevila až na jaře. To potvrzuje i chovatel želv Miloš Junek.
„Když se želvy dobře zahrabou a není extrémně velká zima, v našich podmínkách dokážou přezimovat. Znám pár případů ze svého okolí, některé želvy takto přezimují pravidelně, prostě majiteli před zimou utečou a najde je až na jaře.“
PÁŘENÍ Aby u želvího páru vše fungovalo, musí být želvy zdravé. Jejich formu posílíte vhodným chovem a stravou. Úspěšní v množení budete tehdy, když jim zajistíte adekvátní podmínky po celý rok. Můžete chovat jen jednu želvu, strádat rozhodne nebude, ale chov dvou a více je přirozenější.
Možná vás tyhle zkušenosti potěšily stejně jako mě, protože podobně to letos máme s naší želvou Puťkou, kterou měla moje rodina 23 let. Zmizela nám za ta léta už asi tisíckrát, ale vždycky jsme ji našli. Schovanou pod kručinkami, jak se vyhřívala na oblázcích kolem domu s hlavou slastně opřenou o omítku, šplhající po skalce nahoru a dolů, i když by si mohla lebedit na trávníku. Kolikrát jsem si přála, aby byla na vysílačku nebo jsme na ni mohli zazvonit jako na mobil, když jí proste nebylo. Na podzim utekla za svobodou… Doufáme, že k nám na jaře odněkud z úkrytu přispěchá…
