Příběh českého chřestu je skoro až dojemný. Naštěstí má dobrý konec, lemovaný frontami nadšenců na slavnostech chřestu a záplavami receptů ve všech květnových časopisech.
Chřestu se ve středověku říkalo hromové koření, protože spolu s pelyňkem a černobýlem patřil k bylinám, kterými se obkládal dům, aby do něho neuhodil blesk. Až s příchodem francouzského vlivu na rakouský dvůr se chřest začal pěstovat ve velkém jako zelenina. U nás měl nejpříhodnější podmínky na slunné Moravě – Ivančice se v 19. století staly dokonce vyhlášenou chřestovou metropolí, která dodávala svůj bílý chřest vynikajících kvalit přímo na císařský dvůr. Výhony vyrůstaly pod hliněnými poklopy zvanými troubely, které pro tyto účely vyráběli ivančičtí hrnčíři. Díky tomuto pečlivému přístupu se jim podařilo občas vypěstovat i sólošpargl o váze více než 200 gramu! Vinou konkurence nasazující do zemědělství technická zařízení a pak také během světových válek, kdy bylo třeba pěstovat co nejvýživnější potraviny, ustoupilo pěstování chřestu
na Moravě do pozadí. Přednost dostaly především obilniny.
Až v 70. letech 20. století přišel chřest opět na přetřes, ale neúspěšně – socialistický způsob hospodaření a obchodování neumožňoval, aby se mohl prodávat čerstvě sklizený, rovnou z pole. Přes výkupní podniky trvala taková anabáze tak dlouho, že se k zákazníkovi dostávaly jen gumové šlahouny, které nikomu nechutnaly, a tak chřest upadal v zapomnění. Opravdu dobrý čerstvý chřest byl až do sametové revoluce u nás luxusem, který si mohli dopřát jen movití zákazníci s dobrými kontakty do zahraničí (nebo šikovní zahradníci, kteří si chřest na zahradách pěstovali i přesto, že nebyl právě v módě). On totiž zároveň produkuje i zelené ozdobné stonky, které se s oblibou přidávaly do karafiátu – asparágus tehdy v módě naopak byl.
Poděkujte Holanďanům
V roce 1995 se objevila snaha pěstovat chřest na Mělnicku. Jeden holandský obchodník s chřestem hledal další možnosti velkopěstování pro své odběratele v Nizozemí, kde tradiční lásku ke chřestu žádné historické události nepřerušily. Dobrou půdu i podmínky našel, ale byznys plán postavený na vývozu do zahraničí se mu nezdařil a on bohužel zkrachoval. V té době se naštěstí pohyboval nablízku jeden ze současných majitelů velkopěstírny chřestu a také značky Český chřest Jiří Šafář. Spolu s Petrem Šanderou nyní v Hostíně u Vojkovic pěstují chřest na 100 hektarech a v sezoně zaměstnávají až 400 lidí. I oni se, stejně jako jejich moravští předchůdci, specializují na delikátnější bílý chřest.
Český chřest má vlastní certifikát, podle kterého ho poznáte jak v supermarketech Billa, Kaufland nebo Makro, tak i na farmářských trzích. Jestli ale stojíte o autentický zážitek, určitě si zajeďte první květnový víkend do Hostína. Připravte se na nával návštěvníků, fronty u stánku s chřestem i s chřestovým občerstvením, ale bude to stát za to. K dobré náladě vám bude vyhrávat živá muzika, projdete se po poli a můžete využít nabídku komentované prohlídky zdejší třídírny. Pro dospělé i pro děti totiž nikdy není na škodu vidět na vlastní oči, kolik lidské práce se za obyčejnými výhonky skrývá. Tak dobrou chuť!