Vrkající holubi patří na střechy venkovských stavení, na malebná historická náměstí a do náruče dojatých novomanželů. Ty, které vám teď představíme, chová Jan Mládek z Třebotova.
Do Třebotova míří nevěsty a ženichové z celé republiky. Doufají totiž, že jim zdejší svatební holoubci přinesou štěstí. Věří jim právem. Holubi patří mezi tu nejvěrnější část tvorstva a za svou láskou jsou ochotni letět světa kraj… Pan Mládek a jeho žena Pavlína mají pro tuto příležitost v parádním holubníku spoustu krásných, svatebně bílých poštovních holubů, kteří se nechají v přenosce dovézt na místo svatby. Po vypuštění jen svatebčanům zamávají křídly a jsou po několika minutách zase v pohodě doma.
Tajemství poštovních holubů
První otázka, kterou jsme panu Mládkovi položili, napadne asi každého – jak ti holubi vědí, kudy vede cesta domů? To, že se vrátí z pražského Staroměstského náměstí nebo z Plzně, se dá ještě pochopit, ale při pořádání závodu poštovních holubů létají tito neuvěřitelní vytrvalci i 800 nebo 1 000 kilometrů. Sběrné vozidlo postupně objede účastníky soutěže, nabere závodní holuby, odjede s nimi třeba do Anglie a majitel pak doma napjatě čeká, kdy se jeho chovanci vrátí. „Z krátkých závodů se vracejí třeba po deseti, z dlouhých jednotlivě. Na závody jich posílám tak 50–80, a musím předem počítat, že se všichni nevrátí – průměrně tak dva domů zpátky nedoletí. Cestou na ně čeká spousta nebezpečí – letiště, dráty vysokého napětí a dravci, ti především,“ vypráví Jan Mládek o svém koníčku, kterému se věnuje od dětství. Už ve třinácti letech se staral o 40 holubů a učil se jim porozumět. „Jak to mají v hlavě zařízeno, dodnes nikdo neví,“ krčí rameny. „Říká se, že jsou citliví na elektromagnetické vlnění, ale ani to zatím nikdo nepotvrdil… I mě baví to tajemství. Když jedou do Londýna, nedívají se přece, kudy vede cesta…“
POSLOVÉ DŮLEŽITÝCH ZPRÁV
Zatímco dnes je chov poštovních holubů hlavně sportovní zálibou, jejich historie je spojená s doručováním zásadních informací. Zmínky o poštovních holubech jsou dochované z Egypta, 4000 let před Kristem, ze starověkého Řecka i Říma. Na vyobrazení korunovace egyptského faraona Ramsese III. v době před 5000 lety vzlétají čtyři holubi do čtyř světadílů, aby oznámili tuto slavnostní zvěst. V r. 1167 byla mezi Bagdádem a důležitými městy Sýrie zavedená pravidelná holubí pošta, která zanikla až v 17. století, a představte si, že poslední holubí pošta byla zrušena až v r. 2004 v Indii.
Nejsilnější láska na světě
Vysvětlení holubí záhady je možná jednodušší, než se zdá. V lednu holoubci zahnízdí a v březnu přivedou na svět jedno nebo dvě holoubata. Holubi jsou si věrní a násilím se spářit nedají. Na hnízdě se pak střídají po půl dnech, dokud nevysedí mladé a nenaučí je létat. Pak je chovatel od sebe oddělí a vyváženou stravou připravuje favority na závody. Umíme si představit, že po týdenní přípravě a odloučení se jim po sobě určitě už pěkně stýská. Divíte se, že pak takový láskou neukojený holub udělá všechno pro to, aby byl doma co nejrychleji? „Oni se pak šťastně vítají, ale protože závodník je unavený, musím je od sebe zase oddělit, aby si neublížili,“ pokračuje ve vyprávění pan Mládek. Jeho žena Pavlína k tomu s úsměvem dodává: „Říkáme jim vdovci a vdovy, protože ti holoubci na sebe vlastně pořád jenom čekají…“
