Vybrali jsme pro vás velikonoční zvyky, které byly kdysi v určitých oblastech rozšířené, poté třeba na dlouhá léta zanikly, a zase se objevily už jen na jednom nebo několika místech… Jestli jste pyšní na tradice ve vašem kraji, určitě nám o nich napište.
Tyhle obyčeje patří v naší zemi opravdu k těm unikátním. Svědčí o tom i to, že jsou zapsané do prestižního Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury, nebo na zápis přinejmenším aspirují. Třeba taková Jízda kolem osení, „rajtování“, je jedinečný lidový obřad, který se v Lukavci u Fulneku dochoval až do současnosti v téměř nezměněné podobě. Probíhá za každého počasí, za účasti celé vesnice a mnoha diváků z širokého okolí.
Podobnou jízdu můžete zažít také v Mikulášovicích na Děčínsku. Ví se, že v polovině 19. století se těchto jízd účastnilo až šedesát jezdců na koních. Cestou zněly náboženské písně zvěstující zmrtvýchvstání Krista. Součástí bylo vybírání dobrovolných příspěvků do kasiček, které byly později věnovány na dobročinné účely. Hrdiny velikonočních slavností jsou vybraní lidé různého věku. Stále platí, že pro ně i pro jejich rodiny je účast poctou.
Jízda kolem osení, Lukavec u Fulneku
Smyslem obřadní jízdy je prosba k Bohu o požehnání polím a vesnici a zpěvem šířit zvěst o zmrtvýchvstání Krista. Dříve bývali nositeli obřadní jízdy sedláci – majitelé polí a koní. Původně se konaly dvě jízdy. V neděli velikonoční před rozedněním jezdili do polí ženatí muži. V jednu hodinu odpoledne se konala slavnostnější jízda svobodných mládenců. Časem došlo k jejich sloučení. V současné době se uskutečňuje jedna jízda a účastní se jí svobodní a ženatí muži společně. Odlišuje je výzdoba koní. Koně svobodných zdobí bílé stuhy, koně ženatých barevné mašle.
Vyjíždějí v jednu hodinu odpoledne ke kostelu sv. Jana Křtitele a sv. Barbory, kde vedoucí jezdec, krojcfotr (otec kříže), přebere od ministranta kovový křížek. Ve dvojicích, za zpěvu písně „Vstal z mrtvých“ a vyzvánění kostelních zvonu objedou kostel a hřbitov a objíždějí hranice obce a stavení. Doprovázejí je muzikanti. Před domy čekají obyvatelé, krojcfotr jim přeje požehnané svátky, žehná, dává kříž k uctění políbením. V usedlostech s velkým dvorem vjíždějí dovnitř a objedou ho. Místní jim nabízejí občerstvení i finanční odměnu. Jízda končí u pomníku padlých ve sv. válkách. Jezdci uctívají kříž políbením a odjíždějí. Slavnost je ukončena v kostele požehnáním a průvodem všech kolem kostela.
Velikonoční jízda, Mikulášovice
Tradiční církevní zvyk se koná na Velikonoční neděli v Mikulášovicích na Děčínsku. Smyslem průvodu, který tvoří jezdci a hudebníci, je rozhlášení Kristova zmrtvýchvstání. Podle podkladu Mgr. Josefa Rybánského se poslední Velikonoční jízda uskutečnila v roce 1939, kdy byla zrušena německými úřady. O obnovu tradice se v roce 2011 zasloužil Roman Klinger, který navázal na svého dědečka Františka Mayera, jenž se kdysi na organizování jízd podílel. První obnovené jízdy se zúčastnilo sedm jezdců a jejich počet se rok od roku zvyšuje.
Procesí navazuje na dřívější tradici. Jezdci jsou oblečeni do slavnostního černého oděvu s cylindry na hlavách a červeno-zlaté šerpy a v ruce drží spolkové prapory, na kterých se objevují motivy zmrtvýchvstání Krista. Velikonoční okruh začíná u místního kostela, kde probíhá mše svatá, poté průvod vyrazí za zvuku kapely zpívající náboženské písně na obchůzku po městě s různými zastávkami, až nakonec dorazí opět ke kostelu.
Chození s Jidášem, Kouřim
O zvyku existují písemné zmínky i z oblasti Polabí, zejména z Nymburska a Poděbradska. Proto je tato obchůzka každoročně součástí velikonočního národopisného programu v Muzeu lidových staveb v Kouřimi. Chlapci, v čele s Jidášem, obcházejí celý areál. Zastavují se u božích muk, kde pokleknou a pronesou modlitbu Anděl Páně. U každého stavení se chlapci před hospodářem a hospodyní pokřižují a pomodlí Zdrávas Maria. Jidáš poklekne na zem a ostatní chlapci zpěvně přednesou text: „Jidáši nevěrný, cos to učinil, žes svého pána Židům prozradil. Za to budeš míti v pekle hořeti a s Luciperem, ďáblem, tam býti. My Jidáše vodíme a dřevem mu zvoníme.“ Poté chlapci řehtají řehtačkami, Jidáš povstane a všichni pronesou: „Kyrie eleison, peníze nejsou, Kyrie eleison, vajíčka nejsou.“ Hospodyně s hospodářem koledníky obdarují a chlapci poděkují.
Slavnosti matiček u ježíškových matiček na hané
Starobylý velikonoční obyčej je jedinečným propojením lidové zbožnosti a obřadnosti s církevní liturgií. V minulosti byl na Hané velmi rozšířen, a tak se vyskytoval pod různými názvy. V současné době se
koná každoročně pouze v obcích Bělkovice-Lašťany, Bohuňovice a Dolany na Olomoucku. Konkrétně průvody matiček z Bohuňovic a Trusovic, z Moravské
Loděnice a z Lašťan směřují do bohuňovického kostela, Ježíškovy matičky z Bělkovic chodí do kostela dolanského. Zajímavostí je, že i když se jedná o sousední obce, jsou v průběhu jednotlivých průvodů rozdíly, například v samotném názvu, v oděvu nebo v počtu mládenců. První den, na Bílou sobotu večer, vyzvednou účastníci po liturgii v kostele kříž nebo sošku Ježíše Krista s praporcem a korouhve a jdou průvodem do svých částí, kde je ozdobí a uloží do kaplicky či školy. Druhý den v neděli se koná slavnostnější průvod do kostela, kde se uvedené atributy symbolicky předají zpět a uschovají na další rok. Po mši následuje průvod do místních částí a slavnostní zakončení.