Hubertovými jízdami se ukončují a vrcholí jezdecké sezony a zároveň vzdává hold patronu jezdců, myslivců a lovců, svatému Hubertovi. Pojďte se s námi podívat na jeden z velkých koňských svátků, který vrcholí honem na lišku.
TEXT ŠÁRKA DRBOHLAVOVÁ, FOTO IVAN KREJZA & ŠÁRKA VEINHAUEROVÁ
Hubertovy jízdy mají z původních štvanic zvěře, které jezdci na koních pořádali snad odjakživa, společnou původní myšlenku: radost z jízdy na koni a zdolávání překážek. Z krvelačných honů se naštěstí během doby stala společenská událost a příjemná kratochvíle. Dnes jsou Huberty zábavou pro milovníky koní, ať už jezdce, nebo pozorovatele, jak běžného diváka, tak toho usazeného ve svátečním oblečení v kočáru.
SLAVNOST ZAČÍNÁ
Divácky atraktivní zahájení zaměstnanecké Hubertovy jízdy v Národním hřebčíně v Kladrubech nad Labem. Právě nastupují sedloví koně. Svatého Huberta slavíme 3. listopadu, ale Hubertovy jízdy se pořádají po Česku už od konce září.
INSPIRACE HISTORIÍ
Hubertovy jízdy jsou připomínkou parforsních honů, jimž předcházel na počátku 18. století tehdy populární francouzský způsob honby na jelena. Jak hony probíhaly, známe z historických filmů. Myslivci a psovodi vybrali několik dní před honem kus zvěře, který bude štván. V den honu se v honitbě sešla vybraná společnost. Hostitel, tedy pán honu, nechal dovézt na místo občerstvení. Sám dorazil obvykle čtyřspřežím nebo šestispřežím. Přesedl na koně a jeho choť se společnicí do lehkého dvoukolového kočáru, ze kterého hon sledovaly. V Anglii se v té době pořádaly hony na lišky, které byly přemnožené a způsobovaly škody hlavně chovatelům drůbeže.
V Anglii se v té době pořádaly hony na lišky, které byly přemnožené a způsobovaly škody hlavně chovatelům drůbeže. Na jejich vychytralost lovci vyzráli tak, že jim v noci, když byly na lovu, ucpali nory. Díky tomu, že se zvířata nemohla vrátit do brlohů, stávala se na druhý den snadným terčem lovců na koních, které vedl psovod s pomocníky. Jakmile přišla psí smečka na stopu, netrvalo dlouho, psi lišku dostihli a zadávili. Jezdci, kteří sledovali hon na koních, museli překonávat všemožné terénní překážky a tak dokazovat své jezdecké umění.
Od počátku 19. století se tak z Anglie do Evropy začal šířit nový způsob honů, pojmenovaný jako anglický
a ve 30. letech se přes Německo dostal i do Rakouska. Namísto honů na lišku se tu ovšem pořádaly opět hony na jelena. Na rozdíl od francouzského způsobu honů, který sledoval především lovecké dovednosti, ten anglický byl zaměřený především na sportovní vyžití, tedy jízdu na koních ve volném terénu. V době, kdy se začaly pořádat parforsní hony (z francouzského par force de chiens, což znamená: silou psů), převládl sportovní duch akce. Jezdci tak s pomocí psí smečky anglických a amerických foxhoundů nebo bíglů jelena sice dostihli a přemohli, ale pak ho vraceli do původního prostředí.
Parforsní hony mají svoji historii i u nás. První takový hon po anglickém vzoru uspořádal v roce 1836 hrabě Oktavián Kinský na statku v Chlumci nad Cidlinou. Po první světové válce už byly hony symbolické – jezdci pronásledovali lišku, kterou představoval jezdec s připevněným liščím ohonem na rukávu. Smečku psů vedl
po umělé stopě značené uměle vyrobenou liščí močí. Po druhé světové válce u nás parforsní hony zanikly.
V Kladrubech nad Labem doprovází sedlové koně zápřeže s kočáry. Účastníkem Hubertovy jízdy tak může být
i ten, kdo na koni jezdit neumí.
voda na trase
Tahle disciplína je pro jezdce osvěžením, a to doslova. Při jízdě oraništěm zase může vzít za své čistota rajtek. Obtížnost tras je různá, od náročnějších překážek po ty běžné až po pouhou projížďku krajinou. Na své si tak přijdou i začátečníci.
NEOPAKOVATELNÁ ATMOSFÉRA
Z Hubertovy jízdy si odnesete spoustu zážitků a pocitů. I těm, kteří se nezahřejí jízdou, může být teplo na duši i po těle.
skoky
Jsou největší výzvou, koně i jezdce baví a bývají příjemným zpestřením. Méně zdatní jezdci ale nemusí mít obavy, jezdecké houfy, do kterých se přihlašují, mají různou obtížnost. Je radno se nepřeceňovat, ale ani nepodceňovat.
ZA SYMBOLICKOU LIŠKOU
Slavnostní halali představuje ukončení Hubertovy jízdy. Liščí ohon je zavěšený nad překážkou. Hon na živou lišku se v současné době zpravidla už neprovádí.
Barevnost stužek odlišuje úroveň obtížnosti vybraného jezdeckého lotu.
NEPOSLUŠNOST SE NEVYPLÁCÍ
Hubertova jízda je novodobé pojetí českého parforsního honu, které čerpá jak z typu francouzského, tak anglického. Zachoval se tradiční ceremoniál, stejně jako pořádání honu v otevřené přírodě, a stále ho doprovázejí diváci v kočárech a vozech.
Před začátkem se může lot jezdců rozdělit do skupin podle jezdeckých dovedností. Tradiční lišku představuje jezdec, který mívá liščí ohon připnutý na kabátu. Jezdívá v čele lotu společně s masterem, nejzkušenějším jezdcem, nebo pořadatelem Hubertovy jízdy, který sleduje prohřešky jezdců. Trasy vedou hezkou podzimní krajinou, kde jezdci překonávají překážky. V půlce cesty bývá nachystáno občerstvení, kam mohou i diváci, stejně jako na zajímavé úseky trati.
Poslední fází Hubertovy jízdy bývá hon na lišku – halali. Po jeho slavnostním zahájení, kdy se vzdává hold svatému Hubertu, vyrazí „liška“ do přírody. Lot v čele s masterem jí nechá náskok a pak se vydá po jejích stopách vstříc dobrodružství. Koně se brodí vodou, skáčou přes kmeny, prodírají se pod větvemi. Nikdo si ani teď nesmí dovolit předjet mastera. Pokud máte neposlušného koně, nemusí se vám to na sklonku dne vyplatit. Lišku jezdci lapají na předem vybraném místě, kam se vejde hodně koní. Králem honu se stává ten, kdo lišce uzme liščí ocas. Ta může vylézt na strom, schovat se ve vodě, kopřivách… Fantazii pořadatelů se meze nekladou. Divácky nejatraktivnější ale bývá honička, kdy se jezdci snaží za jízdy strhnout lišce ocas z rukávu.
Jestli jste se přihlásili na Huberta poprvé a nejste tak zdatní jezdci, buďte klidní, protože těžší skoky můžete beze studu přenechat odvážnějším členům lotu. Ale chovat byste se měli příkladně podle pravidel. Veškeré prohřešky, spáchané na koních i jezdcích, vás přijdou večer v hospůdce nebo lepší restauraci při závěrečném soudu draho. Pokutou bývají skleničky dobrého moku.
Mezi přírodní překážky patří brody, příkopy, kopce, náspy i oraniště.
JEZDECKÁ VÝSTROJ
Jezdci musí být oblečeni stylově, čistě a bezpečně. Mají jezdecké sako a jezdeckou přilbu s tříbodovým úchytem, bílou košili nebo rolák, bílé nebo smetanové, případně béžové rajtky, vysoké boty, skokový bič, rukavice.
barevná kulisa
Pozdní říjnové a listopadové termíny Hubertových jízd jsou štědré na syté barvy podzimu. Užívat si je mohou zvlášť jejich účastníci v kočárech.
trubači
K Hubertovým jízdám neodmyslitelně patří. Podtrhují slavnostní atmosféru celé události.
POKLIDNĚ CESTOU NECESTOU
Úseky s překážkami střídají odpočinkové přechody lesními cestami.
DŮLEŽITÁ OSOBA
Master s liščím ohonem.
RUKAVICE
Pochvala pro koně v zápřeži je také důležitá.
